Vzorky ocelové výztuže byly za laboratorních podmínek exponovány v betonu s různým obsahem chloridů (0; 0,4 a hm %/cement) v atmosféře o různé relativní vlhkosti (60 až 100%). Korozní rychlost byla sledována po dobu dvou let elektrochemicky měřením polarizačního odporu. Sledovány byly dva typy uhlíkové oceli se třemi různými výhozími úpravami povrchu (broušený, zokujený, zkorodovaný). Ocelová výztuž se zkorodovaným povrchem vykazovala největší a technicky nepřijatelnou průměrnou korozní rychlost nad 2,5 um a-1 pro všechny sledované relativní vlhkosti atmosféry a koncentrace chloridů v betonu. vzorky se zokujeným povrchem měly korozní rychlosti srovnatelné s obrobeným povrchem, které bylo možno při malém obsahu chloridů a relativních vlhkostech do 100% pokládat za chemicky přijatelné. Při vysokém obsahu chlorídů (3 hm. % / cement) byla korozní rychlost zokujeného i mechanicky obrobeného povrchu technicky nepřijatelná.