Atmosférická degradace dřeva je procesem přirozeného odbourávání dřeva, které je vyvoláno působením slunečního záření (UV, VIS a IR), kyslíku, teploty, vody (deště, rosy, sněhu, vzdušné vlhkosti) i emisemi v ovzduší. Během atmosférické degradace dřeva dochází jak k fyzikálnímu poškození dřeva (zdrsnění a eroze povrchu dřeva, vznikem prasklin), tak chemickému poškození struktury dřeva. Článek podává stručné informace o hlavních faktorech a procesech atmosférické degradace dřeva.

Období 80. až 90. let minulého století, vyznačující se systematickým, postupným budováním odsiřovacích jednotek na provozovaných tepelných elektrárnách v České republice, se skutečně výrazným způsobem projevilo ve zlepšené kvalitě ovzduší i životního prostředí zejména v severních Čechách. Odsiřovacích technologií ve smyslu principů procesů i jejich modifikací byla postupně ve světě vyvinuta celá řada. Samotný odsiřovací proces však vždy představuje, jednak na základě charakteru samotného chemického procesu, jakož i podmínek za jakých čištění spalin probíhá, více či méně agresivní prostředí, které postupně degraduje materiály jednotlivých zařízení. V průběhu provozu odsiřovacích technologií dochází vedle korozní zátěže zařízení, současně k zátěži tepelné, ale také k efektům vlivem abraze vnitřních povrchů některých komponent. Předkládaný příspěvek se snaží představit určitý souhrn aktuálních poznatků, týkajících se problémů spojených s provozováním odsiřovacích technologií, zejména z pohledu korozní problematiky a řešení spolehlivosti a životnosti provozovaných odsiřovacích systémů.