Energetika se výrazně podílí na emisích CO₂ spalováním fosilních paliv. Existuje řada způsobů eliminace CO₂, nadějnou technologií pro průmyslovou aplikaci je metoda Oxyfuel. Při této metodě se pro spalování místo vzduchu používá směs kyslíku a CO₂ a na výstupu obsahují spaliny především CO₂ a vodní páru. Z materiálového hlediska dochází na teplosměnných plochách kotlů kromě oxidace k dalšímu degradačnímu mechanizmu - nauhličování. V příspěvku jsou uvedeny některé příklady laboratorních, poloprovozních i provozních korozních zkoušek vybraných materiálů.

Životnost výrobků z hliníku a hliníkových slitin je významně ovlivněna korozními procesy, které jsou aktivovány především v kyselém a alkalickém prostředí či v přítomnosti většiny halogenidů. V článku je popsán případ korozního poškození sendvičové tramvajové podlahové plošiny z hliníkových slitin, sloužící jako výsuvný bezbariérový přístup do soupravy. K jejímu rozsáhlému koroznímu napadení došlo již po přibližně 6-8 měsících provozování. Metodou elektronové rastrovací mikroskopie a RTG difrakční analýzou bylo určeno složení korozních produktů a pomocí optického světelného mikroskopu byl zdokumentován charakter korozního napadení jednotlivých segmentů sendvičové konstrukce. Byla posouzena vhodnost polychloroprenových a polyuretanových lepidel použitých při výrobě tramvajové plošiny a také čisticích prostředků, které jsou provozovatelem běžně využívány při úklidu tramvajových souprav. Z výsledků průzkumu vyplývá, že hlavní příčinou rozsáhlého korozního poškození hliníkové konstrukce jsou nevhodné čisticí prostředky s vysokou hodnotou pH. Alkalita používaného koncentrátu s doporučeným ředěním 1:30 až 1:100 dosahuje přibližně hodnoty pH 13,3 – 13,7. Charakter korozního napadení je také ovlivněn obsahem chloridů v korozních produktech, jejichž zdrojem je jednak polychloroprenové lepidlo spojující jednotlivé části hliníkové konstrukce, ale také posypové soli používané v zimním období v místě provozování souprav.

V poslední době se dostává do popředí problematika urychlené vysokoteplotní koroze vlivem přítomnosti sloučenin chloru v korozním prostředí. Problém je rozšířený zejména v energetice, kde hraje roli snaha o spalování tzv. alternativních paliv, které v řadě případů chlor obsahují. Rozsáhlá koroze na straně spalin se soustřeďuje na konstrukční části s nejvyšší povrchovou teplotou. Typicky bývají postiženy výstupní přehříváky, případně místa, která se z nějakého důvodu přehřívají (špatně navržené praporky membránových stěn). Největší korozní rizika bývají ve spalovnách komunálního odpadu, kde je obsah chloru ve spalinách obvykle velmi vysoký (typicky 0,05 – 0,25 obj. %), ale problematické je i spalování biomasy. Zejména některé druhy biomasy (např. sláma a traviny) obsahují velké množství chloru a korozní problémy, provázející jejich spalování, mohou být zásadní. Naopak například spalování čistého dřevního odpadu obvykle ke korozním problémům nevede. Dalším faktorem je tendence zvyšovat parametry výstupní páry, která je motivována snahou o zlepšení účinnosti na parní turbíně. V tomto smyslu jsou ve výhodě menší výtopny na biomasu, či starší spalovny komunálního odpadu, které nevyrábí elektrickou energii a teplota výstupní páry obvykle nepřesahuje 250 °C. U nově budovaných spaloven odpadu s vyššími parametry je nutno s korozními problémy počítat a vhodně navrhnout konstrukci exponovaných teplosměnných ploch z výšelegovaných ocelí, či niklových slitin, případně použít jinou formu protikorozní ochrany (vhodný povlak). Jiná situace je u provozovatelů stávajících uhelných kotlů, kteří se rozhodnou spoluspalovat určitý podíl biomasy, což je v současnosti zcela běžná situace. Potenciální rozvoj korozního napadení bohužel závisí na mnoha faktorech a jeho dopad lze předem pouze odhadovat. V každém případě jsou nutné periodické defektoskopické kontroly kritických konstrukcí.

Jednoduchá povrchová úprava ocelových substrátů organickými nátěry patří mezi základní a jednoznačně nejekonomičtější způsoby protikorozní ochrany. Využití fosfátování povrchu oceli před aplikací nátěru přináší z hlediska protikorozní ochrany řadu výhod. Krystalický fosforečnanový povlak významně vylepšuje přilnavost organického nátěru a omezuje korozní napadení v případě jeho porušení. Fosfátování patří mezi zásadní povrchové úpravy před aplikací nátěrových systémů. Tuto skutečnost poukazuje na využívání této povrchové úpravy automobilovým průmyslem, kde je považována již po desetiletí jako nejvyšší standart předúpravy povrchu před lakováním při výrobě karosérií. Tento článek komplexně popisuje literaturou nejčastěji akceptovaný náhled na tvorbu fosfátového konverzního povlaku. Popisuje rovněž vyloučené fosfátové vrstvy mimo jiné z hlediska druhu, morfologie a tvrdosti jednotlivých krystalů. Zaměřuje se rovněž na jednotlivé aplikace povlaků, technologii a závěrem krátce nastiňuje problematiku analytických kontrol pracovních lázní.