Bulletin AKI
Výroční a společenská rubrika
Jaroslav Bystrianský se narodil 9. září 1953 v Českém Těšíně. Na základní i střední škole v Třinci se zúčastňoval chemických, fyzikálních a matematických olympiád. Největších úspěchů dosahoval v chemické olympiádě, a to jak v krajském tak celostátním kole. Po ukončení gymnasia se přihlásil ke studiu chemie na Přírodovědeckou fakultu Karlovy University, kam nebyl přijat. Vysokoškolské studium zahájil v roce 1972 na Fakultě chemické technologie VŠCHT Praha. Během druhého roku studia začal pracovat jako pomocná vědecká síla na Katedře chemické technologie kovů a korozního inženýrství, kam později nastoupil i na oborové studium. Inženýrské studium ukončil v roce 1977 obhajobou diplomové práce „Studium parametrů anodické ochrany“.
Před nástupem vojenské presenční služby začal pracovat v Třineckých železárnách, v závodě koksovna. Během vojenské prezenční služby byl od října 1978 přijat do interní vědecké aspirantury na VŠCHT Praha v oboru Fyzikální metalurgie a mezní stavy materiálu. Disertační práci na téma „Koroze konstrukční uhlíkové oceli v roztocích dusičnanu amonného“ obhájil koncem roku 1982.
Během aspirantury byl členem řešitelského kolektivu "Anodická ochrana" a podílel se na výzkumné a realizační činnosti při zavádění anodické protikorozní ochrany v československém průmyslu (MCHZ Přerov, Aritma Praha, Tesla Přelouč, JZD Slušovice).
Od března 1982 do srpna 1990 pracoval ve VÚHŽ Dobrá, jako výzkumný a později jako vědecký pracovník. Během tohoto období řešil výzkumné úkoly související s problematikou korozní odolnosti a životností kovových materiálů v petrochemickém i chemickém průmyslu a v zařízeních jaderné energetiky. Od září do prosince 1990 byl odborným asistentem na nově vzniklé katedře ekotechniky, pracoviště ve Frýdku Místku, VŠZ Brno. Po převodu této katedry pod správu VŠB TU Ostrava se stal odborným asistentem Hornicko - geologické fakulty VŠB TU Ostrava a od září do prosince 1991 byl pověřen vedením pracoviště ve Frýdku - Místku.
Během působení na katedře ekotechniky připravil dvousemestrální přednášky, semináře a laboratorní cvičení z anorganické chemie a jednosemestrální přednášky a cvičení z úvodu do obecné a fyzikální chemie. Na VŠB Ostrava byl zaměstnán do srpna 1992.
Od září 1992 krátce pracoval ve Výzkumném ústavu Vítkovic, oddělení materiálového výzkumu. Od března 1993 začal pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná se sídlem v Inovačním centru v Dobré, kde měl již od poloviny roku 1991 pronajaty laboratoře, které vybudoval za svého působení ve VÚHŽ Dobrá. Od dubna 1995 do roku 2001 byl zaměstnán ve firmě TEDIS.KOR, s.r.o. na jejímž založení se podílel.
Od ledna 1991 pracoval jako externí pracovník na Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství, VŠCHT Praha, kde přednáší předměty „Povlaky kovů“ a „Protikorozní ochrana“. Od roku 2001 je zaměstnán na VŠCHT Praha v hlavním pracovním poměru na plný úvazek. V roce 2005 se na VŠB TU Ostrava habilitoval prací „Vliv chemických účinků prostředí a metalurgického stavu konstrukčních materiálů na životnost klíčových komponent jaderných elektráren“ a od roku 2006 přednáší na VŠB TU Ostrava předměty „Koroze a protikorozní ochrana“ a „Vlastnosti a úprava povrchu kovů“.
Vzhledem k tomu, že hlavní aktivitou v období 1991 až 2001 byla zejména expertizní a výzkumná činnost v oblasti materiálového a korozního inženýrství, je většina výstupů technické a odborné činnosti ve formě výzkumných a expertizních zpráv, z nichž některé měly povahu hospodářského tajemství s omezenou veřejnou publikovatelností. Bylo mu uděleno 10 autorských osvědčení. Své poznatky konfrontoval s jinými odborníky oboru publikováním v našich i periodikách a na zahraničních i tuzemských konferencích. Podílel se také na tvorbě elektronických učebních textů „Korozní inženýrství“ (VŠCHT Praha 2002).
Je členem výboru Asociace korozních inženýrů a od roku 1992 zakládajícím členem České matice technické. Je také členem Programové rady certifikace pracovníků v oboru Koroze a protikorozní ochrana a odpovědným pracovníkem za kurzy celoživotního vzdělávání „Korozní inženýrství“ na FCHT VŠCHT Praha.
Odborným zaměřením Jaroslava Bystrianského jsou hlavně užitné vlastnosti vysoce legovaných materiálů, prognózy životnosti zařízení klasické a jaderné energetiky a protikorozní ochrana. Jako zkušený pedagogický pracovník vede diplomové práce a je školitel doktorandů v oboru „Metalurgie“.
Všechny čtyři jeho děti vystudovaly nebo studují různé vysoké školy. Pozitivní vztah k chemii přenesl i na své dva syny, kteří studují na VŠCHT Praha.
Jaroslav Bystrianský patří mezi nemnoho opravdových českých odborníků v oblasti koroze kovů a přejeme mu řadu let dalšího úspěšného aktivního působení v oboru i spokojenost a zdraví v soukromém životě.
Pavel Novák
Informace o konferencích
Letošní konference AKI se konala 15.-17.10. v hotelu Fontána v Přelouči. Hotelové zázemí bylo na dobré úrovni, i když konferenční prostora byla trochu více stísněná, než jsme na AKI zvyklí. Přesto však všech 58 účastníků i 19 posterů do místnosti vešlo. Celkově zaznělo v rámci všech tří dnů konference 28 přednášek.
Posterová sekce proběhla hned první den večer po posledním bloku přednášek. V posterové sekci byly rovnoměrně zastoupeny obě zúčastnivší se vysokoškolské instituce VUT Brno a VŠCHT Praha. I letos byly vyhlášeny nejlepší postery (a výkony jejich autorů). Finanční odměny poskytla Nadace profesora Josefa Koritty. Oceněni byli: Markéta Bláhová za příspěvek Interakce kovových materiálů s roztokem dezinfekčního prostředku na bázi peroxidu vodíku (VŠCHT Praha), Jozef Minda za práci Gravimetrická charakterizace fluoridového povlaku na slitině AZ 31 (VUT Brno) a Michal Červenák za Stanovenie koróznej rýchlosti uhlíkovej ocele zvitkovým testom v anoxických elektrolytoch za zvýšenej teploty (VŠCHT Praha).
Po posterové sekci v úterý proběhla setkání výboru AKI i redakční
rady časopisů asociace. Na programu byla převážně kandidatura AKI na pořádání
konference Eurocorr v roce 2017 v Praze ve spolupráci se společností
DECHEMA.
Významnou změnou je změna formátu konference AKI, která se změní na dvoudenní. Změna byla výborem AKI odhlasována jednomyslně. Tři dny už je skutečně v dnešní době moc. V příštích letech by tak měla konference probíhat následovně: středa-celý den přednášky a večer raut, čtvrtek-celý den přednášky, pátek dopoledne-dobrovolná exkurze.
Večer po schůzích bylo na programu valné shromáždění AKI. Raut se letos skutečně povedl, co se týče kvality i kvantity jídla a pití. Dal tak zapomenout na loňský výbuch, kdy personál Grand hotelu v Jindřichově Hradci hrubě podcenil situaci. I letos byla zajímavá exkurze do malé vodní elektrárny na Labi. Po exkurzi se ještě šlo na krátký výlet k Semínskému akvaduktu, kde se kříží Opatovický kanál a Sopřečský potok. Po čtvrtečním programu přednášek, který se týkal převážně energetiky, se účastníci rozjeli domů.
Jan Stoulil
Posterová sekce 1
Posterová sekce 2
Exkurze do Malé vodní elektrárny v Přelouči
Letošní konference pod záštitou AČSZ proběhla v hotelu Harmony ve Špindlerově mlýně v termínu 2.-4.10. Harmony klub je přebudovaný bývalý protiatomový kryt pro komunistické pohlaváry totalitního režimu. Hned první den po příjezdu byla na programu velmi zajímavá exkurze do zachovaných podzemních prostor tohoto komplexu, kde byly k vidění dekontaminační sprchy, jídelny, nemocnice, ložnice, technický velín, čističky vody i elektrické agregáty. Holt, někteří si byli rovnější.
Odborná sdělení byla na programu celý čtvrtek. Zazněly velmi zajímavé příspěvky mapující celou problematiku žárového zinkování od komerčních informací o nových technologických zařízeních pro žárové zinkovny či chemikáliích pro následné povrchové úpravy, přes informace o legislativě a směrnicích, až po novinky výzkumu. Večer byl na programu (jako vždy na této konferenci) noblesní raut. Během večera se členové asociace rozloučili se svým dlouholetým prezidentem Dr. Černým. Poslední den se část účastníků konference zúčastnila exkurze do sklárny a minipivovaru v Harrachově. Přeji organizátorů, aby se jim stejně vyvedl i příští ročník konference.
Jan Stoulil
15. – 17. 4. 2014 proběhne na výstavišti v Praze – Letňanech 13. mezinárodní veletrh strojírenských technologií FOR INDUSTRY a 4. mezinárodní veletrh dopravy, logistiky, skladování a manipulace FOR LOGISTIC Veletrh FOR INDUSTRY 2014 představuje jedinečnou jarní příležitost pro prezentaci moderní výrobní techniky, progresivních technologií a inovačních trendů v obchodní metropoli Praha. Cílem je vytvořit komplexní platformu pro řešení problematiky v jednotlivých odvětvích strojírenství s prostorem pro technologické ukázky a spolupráce. V rámci veletrhu jsou vyhlášeny soutěže GRAND PRIX a TOP EXPO.
Změny v legislativě a normalizaci
V tomto díle se dostáváme do léta loňského roku. V období od července do září 2013 bylo ve sledovaném oboru vydáno celkem sedm českých technických norem, z toho šest přejímá evropské nebo mezinárodní normy překladem a jedna oznámením ve Věstníku ÚNMZ.
Jako obvykle i mezi těmito novinkami převažují normy týkající se nátěrů. Značnému zájmu se jistě bude těšit nové vydání ČSN EN ISO 2409 (67 3085) Nátěrové hmoty – Mřížková zkouška. Tato široce rozšířená zkouška doznala v tomto vydání jistých změn a praxe ukáže, zda to bude k lepšímu. Zásadně se změnila ustanovení týkající se odstraňování uvolněného nátěru. Nyní jsou na stejnou úroveň postaveny jak otření štětcem, tak použití samolepicí pásky a nově i odstranění stlačeným vzduchem nebo dusíkem. Navíc byla vypuštěna specifikace parametrů lepicí pásky. Tyto změny, proti kterým česká strana opakovaně vznášela připomínky, pravděpodobně negativně ovlivní opakovatelnost a zejména reprodukovatelnost výsledků zkoušky. K omezení tohoto dopadu lze důrazně doporučit, aby v souladu s normou byly podrobnosti o použitém způsobu odstranění uvolněného nátěru uváděny v protokolu o zkoušce, popř. aby v případě předepsání této zkoušky byl tento způsob jednoznačně specifikován.
Další revizí již existující normy je ČSN EN ISO 1524 (67 3017) Nátěrové hmoty a tiskové barvy – Stanovení jemnosti tření. Změny jsou spíš redakčního charakteru, navíc byly z rozsahu platnosti normy vyňaty výrobky obsahující pigmenty ve formě šupinek nebo vloček (např. skleněné vločky, železité slídy, zinkové šupinky). Provedení této zkoušky vyžaduje jistou zručnost a zkušenosti s odečítáním hodnot i interpretací výsledků.
Také ČSN ISO 19840 (67 3130) Nátěrové hmoty – Ochrana ocelových konstrukcí nátěrovými systémy proti korozi – Měření a kritéria přejímky tloušťky suchého nátěru na drsném povrchu je revizí dřívějšího vydání. Změny se týkají zejména popisů principů měřicích metod a doplnění popisu zařízení měřícího na principu vířivých proudů. Účelem normy je sjednotit postup při měření tloušťky suchého nátěru na zdrsněném povrchu, což je situace v praxi běžná. Vliv drsnosti povrchu na výsledek měření roste s hloubkou profilu, výsledek však bude záviset i na konstrukci měřicí sondy a na tloušťce nátěru. Čím nižší je předepsaná tloušťka povlaku, tím vyšší vliv má drsnost na skutečnou hodnotu tloušťky povlaku (od výstupků profilu podkladu) a tím také na protikorozní ochranu. Pro jednotlivé klasifikační stupně drsnosti podle ČSN EN ISO 8503-1 jsou normou specifikovány korekční hodnoty, které je nutno odečíst od hodnoty naměřené sondou kalibrovanou na hladký etalon. Princip je schematicky znázorněn na obrázku 2.
ČSN EN ISO 3233-1 (67 3030) Nátěrové hmoty – Stanovení objemového podílu netěkavých látek – Část 1: Metoda s použitím zkušebního tělesa s nátěrem ke stanovení hmotnostního podílu netěkavých látek a ke stanovení hustoty suchého nátěru pomocí Archimedova zákona má sice zčásti nové označení, jde však opět o revizi dřívější ČSN ISO 3233 (67 3030). Nově jsou normy popisující způsoby stanovení objemového podílu netěkavých látek soustřeďovány do jednoho souboru, což zvýší přehlednost soustavy (oddělena zůstává jen ČSN EN ISO 3251, vydaná naposled v červnu 2013). Jak už plyne z jejího obsáhlého názvu, popisuje část 1 klasické „archimedovské“ měření pomocí vážení zkušebních těles bez nátěru a s vysušeným nátěrem jednak na vzduchu, jednak v kapalině, navíc těles s mokrým nátěrem na vzduchu. Připravuje se část 2, ve které se kromě obdobných vážení používá stanovení hmotnostního podílu netěkavých látek podle ČSN EN ISO 3251, a část 3, což bude v podstatě přečíslovaná stávající ČSN EN ISO 23811 (67 3032). Přehled všech příslušných norem je uveden v příloze B ČSN EN ISO 3233-1, obdobnou přílohu budou obsahovat i další připravované části.
Specifické použití má ČSN EN 927-1 (67 2010) Nátěrové hmoty – Nátěrové hmoty a nátěrové systémy pro dřevo ve vnějším prostředí – Část 1: Klasifikace a volba, což je opět revize předchozího vydání. Nejzajímavější novinkou je úprava klasifikace podle podmínek expozice, kde jsou nově jednotlivým klimatickým činitelům přiřazeny počty bodů a podmínky expozice jsou klasifikovány podle jejich součtu.
Na rozdíl od ostatních norem popisovaných v tomto dílu je ČSN EN ISO 20566 (67 3089) Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti nátěrového systému proti poškrábání v laboratorní myčce aut převzetím příslušné evropské normy oznámením ve Věstníku ÚNMZ. Tato norma je tedy k dispozici pouze v angličtině. I v tomto případě jde o revizi, došlo však ke změně třídicího znaku pro soustředění norem týkajících se mechanické odolnosti.
Jedinou normou vydanou v tomto oboru ve 3. čtvrtletí 2013, která se netýká nátěrů, je ČSN EN ISO 7539-1 (03 8172) Koroze kovů a slitin – Zkoušky koroze za napětí – Část 1: Obecný návod pro postupy zkoušení. Opět jde o revizi předchozího vydání, které vyšlo v roce 1990 pod označením ČSN 03 8172-1 (v celém oboru koroze a ochrany proti korozi to byl jediný případ použití tohoto způsobu označení pro převzetí mezinárodní či evropské normy). Tato část tvoří základ pro ostatní části popisující jednotlivé metody zkoušení a byla rozsáhle doplněna a upravena.
Informace o vydání nových ČSN jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách ÚNMZ (www.unmz.cz). Podrobnější informace o jednotlivých normách z oboru koroze a ochrany proti korozi mohou případní zájemci získat v Centru technické normalizace SVÚOM, s.r.o. (www.svuom.cz), popř. u zpracovatele příslušné normy.
Pavel Dušek
Obr. 1 - Praktická ukázka výsledku mřížkové zkoušky
Obr. 2 - Schematické znázornění měření na drsném povrchu