Bulletin AKI
Informace o konferencích
Letošní ročník mezinárodní
konference EUROCORR nalezl pořadatelské zázemí v prostředí prosluněného
jihofrancouzského města Montpellier, které se tak na pár dní (11. - 15. září)
stalo místem s velmi vysokou koncentrací korozních znalostí a korozního entuziasmu.
Z pověření Evropské federace pro korozi (EFC) se organizace konference ujal
CEFRACOR (Centre Français de L’Anticorrosion). Po ročnících 2004 a 2009, které
se konaly v Nice, se tak EUROCORR potřetí vrací na francouzské středomořské
pobřeží. A přestože Montpellier postrádá oproti jiným městům jižní Francie
římský původ (první zmínky se datují letopočtem 985), vynahrazuje si to
množstvím středověkých i novověkých památek: například akvadukt svatého
Klementa z 18. století, vítězný oblouk z konce 17. století nebo katedrála sv.
Petra z období vrcholné gotiky. Význačným atributem města je také universita,
patřící mezi nejstarší na světě, se starobylou lékařskou fakultou, která si
svou cestu našla i do beletrie, konkrétně do díla francouzského romanopisce Roberta
Merle. I dodnes zůstává Montpellier význačným univerzitním městem a studenti
představují nezanedbatelnou část z celkového počtu obyvatel.
Konference opět potvrdila
tendenci posledních let v narůstajícím počtu účastníků - letošní tematické
zaměření na propojování vědy s inženýrskou praxí přilákalo 1040 účastníků z 55
zemí světa. Konferenční program zahrnoval úctyhodných 540 přednášek, doplněných
3 plenárními přednáškami a 142 posterovými prezentacemi. Zahajovací ceremoniál
s sebou přinesl také udělení European Corrosion Medal, kterou byl oceněn
profesor Lorenzo Fedrizzi za svůj odborný přínos a celoživotní dílo, například
v oblasti korozní ochrany pomocí různých druhů povlaků. Během zahajovacího
ceremoniálu byly také uděleny granty pro podporu mladých vědeckých pracovníků a
představena byla iniciativa Young EFC, která si klade za cíl sdružovat a
podporovat mladé vědce z oboru koroze a ochrany materiálů a pomoci jim zapojit
se do širší vědecké komunity nejen v rámci konference EUROCORR.
Jednotlivé sekce, do kterých byly
přednášky rozděleny, zahrnovaly témata napříč celým korozním spektrem, od
organických a anorganických povlaků přes modelování korozních mechanismů až po
korozi ve specifických prostředích a podmínkách, jakými jsou horké plyny nebo
přímořské oblasti. Velký prostor byl věnován aktuálně hojně řešeným tématům
katodické ochrany a nukleární koroze. Čtyřdenní vědecký program byl pochopitelně
doplněn programem společenským včetně Poster Party, během které měli autoři
posterů možnost zájemcům představit svou výzkumnou činnost a navázat užitečné
kontakty. Posterová sekce je také již tradičně spojena s oceněním pro nejlepší
poster, který si letos odnesla Elke Ludwig z Technické Univerzity ve Vídni s
tématem Corrosion of Copper in Combination with Polymers. Během konference bylo
také možné navštívit přes 50 stánků vystavovatelů z různých firem a institucí.
Organizace akce takového rozsahu
s sebou pochopitelně přináší velké výzvy a nároky na pořadatele – ne vždy se
podaří předejít všem komplikacím, ať už se jedná a podávání obědů, zajištění
spolehlivého internetového připojení nebo zacházení s postery. Což může být
inspirací pro pořadatele dalších ročníků, čeho se vyvarovat. Pro nadcházející
konferenci EUROCORR 2017 to platí dvojnásob, protože bude hned z několika
hledisek jedinečná:
• Poprvé
byla za pořadatelskou zemi vybrána Česká republika v čele s Asociací korozních
inženýrů (AKI);
• Poprvé
dojde ke spojení konference EUROCORR s další významnou korozní konferencí ICC
(International Corrosion Congress), doplněnou navíc také akcí Process Safety
Congress;
• Očekávaný
počet účastníků díky spojení EUROCORRu a ICC přesahuje všechny předcházející
ročníky.
Nezbývá tedy než pozvat všechny,
kterých se problematika koroze a protikorozní ochrany dotýká a zároveň vyzvat k
hojné účasti z řad českých a slovenských odborníků. Datum konání je 3. - 7.
září 2017 v Praze v Kongresovém centru, konečný termín pro podávání abstraktů
je 17. ledna 2017. Bližší informace naleznete na stránkách
www.prague-corrosion-2017.com.
Jan Švadlena
Už po 19. se v tradiční podzimní
atmosféře uskutečnila konference Asociace korozních inženýrů, tentokrát v Kutné
Hoře, a to ve dnech 5. až 7. října 2016.
Letošní ročník zaznamenal
rekordní počet 101 účastníků a 40 přednášek, jak bylo také prezentováno v příspěvku
jednoho z pořadatelů – Ing. Milana Kouřila, Ph.D. Součástí konference bylo také
několik stánků s prezentací firem. Příspěvky účastníků zahrnovaly širokou škálu
témat, od restaurátorských témat, přes technické problémy až po biomateriálovou
oblast.
Po úvodním slovu prezidenta
asociace, Ing. Tomáše Proška, PhD., byla představena a následně předána
historicky první cena Milana Pražáka. Toto ocenění bylo uděleno panu prof. Ing.
Pavlovi Novákovi, CSc. za mimořádný přínos oboru. Po slovech chvály a následně
díku následovala přednáška oceněného profesora Nováka o historii protikorozní
ochrany.
Také posterová sekce měla hojný
počet účastníků. Celkem se do soutěže přihlásilo 11 posterů. Tradiční studentská soutěž měla letos
výherkyni z VŠCHT Praha, bc. Květu Stehlíkovou, jejíž práce se zabývala
testováním interakcí titanových beta slitin s modelovým tělním prostředím.
Kutná Hora nabízí spoustu
vzácných a uznávaných pamětihodností. Ve volných chvílích během nabitého
programu konference si jistě řada účastníků našla také chvilku na prozkoumání
tamních památek, například Chrámu svaté Barbory nebo Kostnice v Sedlci.
Především poslední den konference byl k těmto toulkám vyhrazen a umožňoval
exkurzi do Českého muzea stříbra, jejíž součástí byla Štola sv. Jiří, která patří mezi
nejzajímavější technické pozůstatky po středověkém dolování stříbra v Kutné
Hoře.
Konference AKI 2016 proběhla ve
velmi přátelské, tvůrčí a příjemné atmosféře a nelze než popřát organizátorům
hodně sil v organizaci příštího, tentokrát výročního ročníku konference AKI,
který se uskuteční na podzim 2017 v krásném historickém městě Třebíč.
Eva Průchová
Změny v legislativě a normalizaci
Dle požadavků Evropských směrnic (ES,
EHS), zák. č. 90/2016 Sb., zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č.
100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a
č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády ČR (NV),
harmonizovaných a technických výrobkových norem, ev. jiných technických norem,
rovněž též kontraktu (obchodní smlouvy), je nutné provozovat výrobky a
technická zařízení jako bezpečné i spolehlivé, ev. projektantem nebo
konstruktérem výrobce předepsanou mírou bezpečnosti, trvanlivosti, životnosti,
spolehlivosti a kvality.
Strojní, stavební, tlaková,
energetická, plynárenská, elektrická, dopravní, transportní, chemická, těžební
zařízení, stavby a jednotlivé výrobky (konstrukce, dílce) aj., mohou být
vystaveny různým druhům provozního zatížení a různým provozním podmínkám. To má
značný vliv na trvanlivost jejích dílů (exponovaných částí), tj. na změnu
charakteristik materiálů výrobků, což je výsledkem řady provozních cyklů nebo
vystavení určitým druhům zatížení v čase (během doby provozu, provozní
životnosti). Toto značně ovlivňuje bezpečnost a kvalitu výrobků (zařízení).
Bezpečnostní inženýrství je
odborná disciplína, která přednostně řeší: identifikace nebezpečí, tj. zdrojů
rizika (odhalení míst, jevů, stavů, které mají potenciál způsobit nějakou, ev.
určitou ztrátu a hodnocení rizika, tj. stanovení velikosti ztrát a odhad
pravděpodobnosti ztrát. Řeší se tedy identifikace nebezpečí, odhad frekvence
výskytu, odhad následků a porovnání s kritérii a rozhodnutí o rozsahu ztrát a
škod.
Riziko je v komplexním pojetí
chápáno, jako relace mezi očekávanou ztrátou (poškozením zdraví, ztrátou
života, ztrátou majetku a pod.) a neurčitostí uvažované ztráty (zpravidla
vyjádřenou pravděpodobností nebo frekvencí výskytu rizika). V užším pojetí se
někdy pojem riziko redukuje na pravděpodobnost, se kterou dojde za definovaných
podmínek expozice (působení) k projevu nepříznivého účinku. Z definice rizika
vyplývá, že riziko je charakterizováno ztrátou (typem ztrát) a frekvencí
událostí. Ztráty mohou představovat zdraví člověka, život člověka nebo lidí,
majetek nebo životní prostředí. V této souvislosti hovoříme o riziku
zdravotním, společenském, ekonomickém a ekologickém.
Odhad rizika: se provádí na
základě klasifikace typu činností a zařízení, odhadem následků, stanovením
pravděpodobností, odhadem společenského rizika a stanovením priorit.
Prevence před rizikem je
organizační a technické opatření nebo činnost, jejichž cílem je předejít
závažné havárii a vytvořit podmínky pro zajištění havarijní připravenosti.
Porucha zařízení je událost, která vyřadí zařízení z běžného provozu a funkce, tj. nelze je nadále bezpečně používat. Kategorizace poruch - úplná nebo částečná, náhlá nebo postupná, náhodná nebo systematická, nezávažná nebo závažná a nezávislá nebo závislá. Závažnost poruchy - nepodstatná, malá, větší, závažná, kritická a havarijní.
Havárie zařízení je mimořádná,
částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost,
která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním
objektu nebo zařízení, v němž je potenciální nebezpečí a může dojít k bezprostřednímu
nebo následnému poškození nebo ohrožení života, zdraví občanů, hospodářských
zvířat, životního prostředí (ekologie) nebo ke škodě na majetku, celkovým
hospodářským škodám, která přesahuje stanovený rozsah. Havárie vede ke zničení
nebo poškození stroje přístroje, zařízení, budovy, technologického celku aj.
Katastrofa: je způsobena
přírodními silami a živly typu přírodních povodní, zemětřesení, tsunami,
vichřic, tornád, sesuvů půdy, sněhových lavin, sopečných erupcí, kamenných
lavin, přírodních požárů apod. Tyto mohou mít další a podstatný vliv na poruchy
a havárie zařízení, budov aj.
Stavy, které mohou nastat při
poruše a havárii
Stavy při porušení bezpečnosti:
výjimečný stav - poranění bez
pracovní neschopnosti
sporadický stav - poranění s pracovní
neschopností
nahodilý stav - vážnější úraz
vyžadující hospitalizaci
občasný stav -těžké poranění s
trvalými následky, které může způsobit i invaliditu
častý stav - zranění, jehož
vlivem dojde k úmrtí zaměstnance
Stavy porušení zásad životního
prostředí:
výjimečný stav - menší dopad (do
10.000,- Kč)
sporadický stav - střední dopad
(do 100.000,- Kč)
nahodilý stav - významný dopad
(do 500.000,- Kč)
občasný stav - značný dopad (do
1.000.000,- Kč)
častý stav - katastrofický dopad
(nad 1.000.000,- Kč)
Stavy porušení zásad kvality:
výjimečný stav - menší dopad (do
50.000,- Kč)
sporadický stav - střední dopad
(nad 50.000,- Kč)
nahodilý stav - významný dopad
(nad 100.000,- Kč)
občasný stav - značný dopad (nad
1.000.000,- Kč)
častý stav - katastrofický dopad (nad 5.000.000,- Kč)
Míra rizika celkového nebezpečí -
je číselná veličina, charakterizující velikost možného rizika. Posuzujeme na
jeho základě, zdali je riziko akceptovatelné či nikoli. K tomu slouží hodnotící
kritéria (matice rizika).
Kategorie míry rizika:
I. zanedbatelné riziko
II. oblast volných kritérií pro
hodnocení rizika
III. neakceptovatelné riziko
Na základě výsledků analýzy
rizika (riziko spadá do neakceptovatelné oblasti nebo části oblasti volitelných
kritérií) musí být přijata vhodná technicko-organizační opatření kolektivní
ochrany (změna zařízení postupu výroby nebo technologie apod.), k odstranění
zdroje rizika, snížení četnosti výskytu scénářů rizika nebo omezení jejich
následků, tj. aby k nim nedocházelo nebo byla alespoň významně snížena četnost
událostí (úrazů, poškození životního prostředí a reklamací z důvodu
nedostatečné kvality výrobků (služeb). Někdy musí být přijata i opatření
individuální - vybavení zaměstnanců (pracovníků) vhodnými osobními ochrannými
pracovními prostředky, umístěním bezpečnostních značek, zvukových indikací,
optických clon (zábran), koncových spínačů apod.
Analýzy rizik provádí:
bezpečnostní technik, revizní technik zařízení, specialista na životní
prostředí, specialista pro kvalitu výrobků (práce), hygienik, hasič, programátor
procesu aj., a to z provedených auditů a kontrol, ev. inspekcí.
Identifikace zdrojů rizik: se
provádí na základě hodnocení následků i také hodnocení pravděpodobnosti a
výstupem je stanovení rizika.
Hodnocení rizik: se provádí
identifikací zdrojů rizika (nebezpečí), určením možných scénářů událostí a
jejich příčin, které mohou dospět k závažné havárii, odhad dopadů možných
scénářů závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářských zvířat,
životní prostředí a majetek, odhad pravděpodobností scénářů závažných havárií,
stanovení míry rizika a hodnocení přijatelnosti rizika vzniku závažných
havárií.
Důvody vyšší spolehlivosti
výrobků a zařízení: využívání zkušeností z poruch a zařízení v minulosti
(statistika), vznik a využívání nauky o spolehlivosti, využití počtu
pravděpodobnosti a statistických i jiných metod, lepší materiály výrobků,
dokonalejší součásti a dílce a lepší technologie (ověřené a kvalifikované
výrobní postupy). Dále lepší znalosti z různých oblastí mechaniky, nauky o
materiálech aj. oborů, využívání počítačů (možnost mnoho věcí propočítat,
nasimulovat a odzkoušet, uchovávání dostupných informací (dat), získávání
spolehlivých podkladů měřením i zkoušením a validací na tomto základě, dokonalejší
technika pro měření a zkoušení, sledování parametrů a podmínek, vyhodnocování a
řízení, využití diagnostiky provozu poruch a havárií), konstrukce a použití
"inteligentních" zařízení. Rovněž vytvoření a používání technických
norem a závazných postupů pro zajištění spolehlivosti, vhodné (požadované)
životnosti, bezpečnosti a kvality
výrobků (zařízení), organizační opatření, lepší (důsledná) kontrola, řízení
procesů, systému výroby, montáže i provozu, vhodný systém údržby a oprav (rekonstrukcí a repasí), snižování
negativního vlivu lidského činitele na konečnou kvalitu výrobku (zařízení),
společenský vývoj, konkurence, možnost výběru dodavatele a právní odpovědnost
za vady, poruchy a havárie výrobků (zařízení).
Technická bezpečnost výrobků a
technických zařízení je základní disciplína pro posuzování shody kvalitních
bezpečných výrobků, které mají únosnou míru bezpečnosti při používání a
provozu.
Bezpečný výrobek nebo zařízení
musí splňovat stanovené požadavky na spolehlivost, trvanlivost, životnost a
kvalitu.
Technická bezpečnost je soubor
základních požadavků na dokumentaci (projekční, výpočtovou tj. dimenzionální,
konstrukční, materiálovou, výrobní, technologickou, kontrolní, zkušební,
montážní, provozní tzn. bezpečnostní a diagnostické, také na rozsah a nastavení
kritérií rizik). Dále na kvalitu provádějícího kvalifikovaného personálu, kvalitu
výrobního, kontrolního a zkušebního zařízení, programu kontrol a zkoušek
hotových výrobků a zařízení, před jejich uvedením na trh a do provozu. Rovněž
pak požadavky a podmínkami stanovené úrovně bezpečného provozu a monitorování
provozních podmínek i stavů na provozovaném výrobku nebo zařízení. Vždy je
třeba dodržovat stanovený plán prohlídek, kontrol, revizí i zkoušek
(diagnostiky) na provozovaném výrobku (zařízení).
Technická bezpečnost je ověřený,
posouzený a odzkoušený stav výrobku nebo zařízení, při kterém je dosaženo shody
s technickou normou, tj. standardem technické bezpečnosti. Předpokladem
technické bezpečnosti je snížení rizika ohrožení zdraví, života osob a majetku
na přijatelnou úroveň. Při stanovené technické bezpečnosti se předpokládá
neustále zlepšování a zdokonalování výrobku a zařízení k vyšší úrovni
bezpečnosti při jeho monitorování za provozu. Nelze však vyloučit i přes
zavedená a dodržovaná bezpečnostní opatření, že nemůže dojít ke vzniku poruch
při provozu výrobku nebo zařízení. Celková úroveň kvality výrobku nebo zařízení
je vždy nejvyšším garantem požadované míry bezpečnosti, trvanlivosti,
životnosti i spolehlivosti.
Kritéria rizik pro používání a
provoz výrobků a technických zařízení - jsou nutnými provozními podmínkami v
návodech na používání, provoz, údržbu a kontrolu i diagnostiku. Kritéria rizik
jsou stanovena projektantem, konstruktérem nebo výrobcem pro každý výrobek
uváděný na trh a do provozu. Rizika musí být neustále analyzována u každého
výrobku nebo zařízení. Posledním procesem před spuštěním výrobku nebo zařízení
do užívání či provozu je validace.
Analýza rizik: je nástroj, jehož
účelem je určit, zda je riziko, spojené s prováděním určité činnosti
akceptovatelné nebo není. Skládá se z těchto kroků - identifikace zdrojů rizika
(nebezpečí), vytvoření seznamu scénářů (nehody, činnosti, procesů a pod.), tj.
způsobů, jakými se mohou zdroje rizika uplatňovat, odhadnutí četností jejich
výskytu a určení následků scénářů a ohodnocení rizika porovnáním s předem
určenými kritérii. Analýza rizik se provádí ve výrobě a obslužné i administrativní činnosti.
Hodnocení rizika: zanedbatelné riziko, oblast volitelných kritérií k únosnému
riziku a neakceptovatelné riziko.
Další druhy bezpečností, které
podporují technickou bezpečnost výrobků a technických zařízení jsou: bezpečnost
práce a ochrana zdraví, bezpečnost pracovního a životního prostředí,
(ekologická bezpečnost) a hygiena.
Bezpečnost práce a ochrana zdraví
(ČSN OHSAS 18001): jsou to zásady a požadavky, rovněž i kritéria rizik pro
bezpečnou práci a ochranu zdraví při práci. Zde patří používání osobních
ochranných prostředků i ochranných bezpečnostních zařízení, bezpečných
revidovaných strojů a zařízení i nástrojů. Tato se zabezpečuje identifikací
rizik a možného ohrožení, příčin i zdrojů nebezpečí, hodnocením přijetím
opatření, aby se nebezpečí minimalizovalo, prováděním kategorizací prací a
zařazování zaměstnanců na jednotlivé práce, určením odpovědných osob za provoz
a údržbu strojů, zařízení i nářadí, stanovením a návrhem pracovní doby, vedením
evidence pracovní doby, plněním povinností týkajících se pracovních úrazů a
nemocí z povolání, vyšetřováním příčin vzniku úrazů, vedením jejich evidence,
zajišťováním opatření proti vzniku úrazů, zajištěním periodického aktualizovaného
školení zaměstnanců, sdělením, které zdravotnické zařízení jim poskytuje
pracovně-lékařskou péči, umožněním zaměstnancům účastnit se pracovně-lékařských
prohlídek, zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, zajistit, aby stroje,
technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí byly z hlediska
bezpečné práce vhodné pro práci, při které budou používány, zajistit, aby
pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána i vybavena tak, aby
pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečné práce odpovídaly
bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a
pracoviště, umístit bezpečnostní značky a zavést signální zařízení, které
poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečné práce a seznámit s nimi
zaměstnance, také organizací práce a stanovením postupů tak, aby byly
dodržovány zásady bezpečné práce.
Bezpečnost pracovního a životního
prostředí - hygienická i ekologická bezpečnost (ČSN EN ISO 14001): jsou to
zásady a požadavky i také kritéria rizik pro stanovení podmínek bezpečného
pracovního (hygienického) a následně životního prostředí. To vše má pak další
vliv na ekologii, tj. na stanovení a dodržování podmínek ekologického působení
na pracovní i životní prostředí. Bezpečnost pracovního prostředí je dána
stanovenými podmínkami pro bezpečnou práci i jejich dodržováním. Pracovní
prostředí nesmí mít nepřípustný vliv na pracovníka (obsluhu). Pracovní
prostředí je soubor činitelů působících na činnost člověka v určitém prostoru
a/nebo také soubor stanovených podmínek, za kterých se uskutečňuje pracovní
proces. Bezpečné životní prostředí je dáno stanovenými podmínkami pro udržování
tohoto prostředí a jejich dodržováním. Životní prostředí nesmí mít nepřípustný
vliv na okolí, tj. obyvatele, zvířata, rostliny a stromy, atmosféru území,
planety a jejího okolí. Životní prostředí je soubor podmínek, za kterých je
zaručena životní existence lidí, zvířat, rostlin a stromů.
Hygiena: obor hygieny se zabývá
posuzováním práce a jejich vlivů na zdraví zaměstnance (obsluhy výrobního i
provozovaného stroje, zařízení aj.). Řeší požadavky na provedení pracovišť a
stanovišť obsluhy strojů a zařízení, včetně osvětlení, větrání, zajištění
vyhovujících mikroklimatických podmínek na pracovišti, dodržování hygienických
limitů pro fyzikální faktory (např. hluk, vibrace, neionizující záření,
elektromagnetické pole), biologické faktory (mikroklimatické podmínky,
bakterie, viry), chemické faktory (škodliviny a prach v pracovním prostředí),
ale i dodržení limitů pro fyzickou zátěž, zátěž teplem nebo chladem, psychická
zátěž, zraková zátěž, práce za zvýšeného tlaku vzduchu, naplnění ergonomických
požadavků (pracovní poloha) pro pracovní místo a pracoviště, dodržování zásad
pro práce s biologickými činiteli, vybavení pracovišť sanitárními a pomocnými
zařízeními, zásobování pracovišť vodou, ale i zajištění firemní preventivní
péče.
Míry zátěže na pracovníky a
obsluhu strojů a zařízení jsou: minimální zdravotní riziko, únosná míra
zdravotního rizika, významná míra zdravotního rizika a vysoká míra zdravotního
rizika.
Jako riziková pracoviště jsou: významná míra zdravotního rizika (stupeň zátěže) a vysoká míra zdravotního rizika (stupně zátěže). Dále pracoviště s výskytem karcinogenních látek a pracoviště s rizikem ionizujícího záření umístěná v kontrolovaném pásmu. Rizika pracoviště jsou ta, na nichž je zvýšené nebezpečí pracovního úrazu, průmyslových otrav, ohrožení duševního zdraví nebo jiné poškození zdraví.
Nepříznivé vzniklé vlivy
nedodržením výše uvedených zásad:
Vlivy na lidi: zranění obyvatel,
zranění zaměstnanců, ztráta zaměstnání, psychologický efekt, ztráta pohody,
nižší pracovní výkon a kvalita práce aj.
Vlivy na prostředí: kontaminace
vzduchu, vod a půdy. Vznik nevyhovujícího pracovního a životního prostředí.
Ekonomické vlivy: škody na
majetku, ztráta investic, ovlivnění požadované kvality, ztráta produkce, právní
odpovědnost, negativní image aj.
Stanovení zásad a podmínek pro
provoz výrobků a technických zařízení: zásady a podmínky pro provoz musí
vycházet ze stanovených kritérií rizik. Tyto navrhuje a předepisuje projektant,
konstruktér nebo výrobce. Kritéria rizik jsou podmínkami a limitami parametrů
pro užívání a provoz výrobků a zařízení z hlediska jejich bezpečného provozu,
pracovního prostředí a rovněž hygienického i ekologického působení na obsluhu a
okolí pracovního stanoviště (obsluhy) i místa provozu.
Obory a předpisy:
1. Konstrukce stavebních výrobků namáhané staticky, cyklicky
i dynamicky – konstrukce budov, výrobních hal, koncertních a sportovních hal,
mostů, jeřábových drah, sloupů, stožárů, věží, komínů, pilotů,
vodohospodářských staveb, konstrukcí energetických tras, výztuží do betonu aj.
/od 01.07.2013 dle NEPR č. 305/2011 /(CPR), NKPP EU č. 568/2014, NKPP EU č.
574/2014, NV č. 163/2002 Sb., NV č. 312/2005 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č.
91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb.,
zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, Stavebního zákona č. 183/2006 Sb. i zák. č. 350/2012 Sb.,
výrobkových norem i evropských Směrnic ES, EHS, NEPR, NKPP, CPR/.
2. Konstrukce tlakových zařízení – potrubí, výměníků,
tlakových nádob, kotlů, nádrží, zásobníků aj. (dle NV 93/2015 Sb., NV č.
26/2003 Sb., NV č. 621/2004 Sb., NV č. 119/2016 Sb., NV č. 208/2011 Sb., NV č.
25/2003 Sb., NV č. 126/2004 Sb., NV č. 42/2006 Sb., NV č. 179/2001 Sb., zák. č.
90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb.,
zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č.
22/1997 Sb., výrobkových norem i evropských Směrnic PED 97/23/ES, 2014/68/EU,
2014/29/EU, 2009/105/ES, 87/404/EHS, 2010/35/EU, 92/42/EHS, 96/57/ES).
3. Konstrukce strojů, zdvihacích a zvedacích i dopravních zařízení, chladících zařízení – těžební, důlní, stavební, dopravní, výrobní stroje, jeřáby, zdvihací plošiny, zvedáky, výtahy aj. (dle NV č. 176/2008 Sb. a NV č. 170/2011 Sb., NV č. 229/2012 Sb., NV č. 27/2003 Sb., NV č. 127/2004 Sb., NV č. 142/2008 Sb., NV č. 179/2001 Sb., NV č. 70/2002 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb., výrobkových norem i evropských Směrnic 2006/42/ES, 2009/127/ES, 2012/32/EU, 95/16/ES, 96/57/ES, 2000/9/ES).
4. Konstrukce plynových zařízení – potrubí, zásobníky,
hořáky, nádrže, kompresorové stanice aj. (dle NV č. 26/2003 Sb., NV č. 621/2004
Sb., NV č. 22/2003 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i zák. č. 91/2016 Sb., zák. č.
64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb.,
zák. č. 34/2011 Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb., výrobkových
norem i evropských Směrnic 2009/142/ES, 90/396/EHS).
5. Elektrická zařízení nízkého napětí (dle NV č. 17/2003
Sb., prostředí s nebezpečím výbuchu, č. 23/2003 Sb.). Výrobky z hlediska jejich
elektromagnetické kompatibility (dle NV č. 616/2006 Sb., zák. č. 90/2016 Sb. i
zák. č. 91/2016 Sb., zák. č. 64/2014 Sb., zák. č. 100/2013 Sb., zák. č. 34/2011
Sb., zák. č. 155/2010 Sb., zák. č. 490/2009 Sb. a zák. č. 22/1997 Sb. a dle
výrobkových norem i evropských Směrnic 2004/108/ES, 2006/95/ES, 73/23/EHS,
94/9/EHS).
Související předpisy a normy:
Zák. č. 90/2016 Sb., o posuzování
shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.
Zák. č. 91/2016 Sb., kterým se mění
zák. č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.
Zák. č. 309/2006 Sb., kterým se
upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních
vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo
poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.
Zák. č. 88/2016 Sb., kterým se
mění zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování
služeb mimo pracovněprávní vztahy.
Zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci
práce.
zák. č. 262/20016 Sb. ve znění
zák. č. 585/2006 Sb., zákoník práce a pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a
zaměstnavateli.
Zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů.
Zák. č. 350/2011 Sb., o
chemických látkách a chemických směsích.
Zák. č. 224/2015 Sb., o prevenci
závažných havárií.
Zák. č. 76/2002 Sb., o
integrované prevenci.
Zák. č. 100/2001 Sb., o
posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o
ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou
se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií.
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,
kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se
stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro
vnitřní prostředí.
Vyhláška č. 104/2012 Sb., o
posuzování nemoci z povolání.
Zák. č. 17/1992 Sb., o životním
prostředí.
Zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a
o změně některých zákonů (vodní zákon).
Zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech
a změně některých zákonů.
Zák. č. 201/2012 Sb., o ochraně
ovzduší.
Zák. č. 174/1968 Sb., o státním
odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhl. č. 50/1978 Sb, ve znění
vyhl. č. 98/1982 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.
Vyhl. č. 85/1978 Sb. ve znění
nařízení vlády č. 352/2000 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových
zařízení.
Vyhl. č. 18/1979 Sb. ve znění
vyhl. č. 97/1982 Sb., vyhl. č. 551/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a
vyhl. č. 118/2003 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví
některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.
Vyhl. č. 19/1979 Sb., ve znění
vyhl. č. 552/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a nařízení vlády č.
394/2003 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé
podmínky k jejich bezpečnosti.
Vyhl. č. 21/1979/Sb., ve znění
vyhl. č. 554/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a vyhl. č. 395/2003 Sb.,
kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k
zajištění jejich bezpečnosti.
Vyhl. č. 73/2010 Sb., o stanovení
vyhrazených elektrických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o
bližších podmínkách jejich bezpečnosti.
Nařízení vlády č. 378/2001 Sb.,
kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů,
technických zařízení, přístrojů a nářadí.
ČSN EN ISO 9001 - Systém
managementu kvality. Požadavky.
ČSN OHSAS 18001 - Systémy
managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky.
ČSN EN ISO 14001 - Systémy
environmentálního managementu. Požadavky s návodem na použití.
ČSN EN ISO 3834-1 až 6 - Požadavky na kvalitu při tavném svařování kovových materiálů a příbuzných procesů.
Vladimír Kudělka,Tereza Haluzíková, Pavla Mášová,
TESYDO, s.r.o.
Kvalita je souborem vlastností
výrobku, který má při provozu v praxi plnit požadovanou funkci a účel. Rovněž
má zajistit bezpečnost, spolehlivost a životnost výrobku. Kvalita je dána i
ovlivněna různými vlivy a parametry návrhu, výroby, kontroly i zkoušení a
montáže výrobku.
Kvalita technické dokumentace –
je dána správným návrhem výrobku včetně jeho dimenzionálního výpočtu pro
uvažované provozní namáhání a podmínky. Dokumentace, podle které je zhotoven
výrobek musí zabezpečit i predikci bezpečnosti, spolehlivosti i životnosti
výrobku. Technická dokumentace se zpracovává v rozsahu: projekční, výrobní,
technologická, kontrolní a zkušební, montážní, provozní, servisní a
diagnostická.
Kvalita postupu výroby – je
zpracována na základě zkušeností a znalostí problematiky výroby i výrobních
procesů, které zabezpečí požadovaný výstup výroby, tj. kvalitní výrobek.
Kvalita postupů zvláštních
technologických procesů – provádění dělení materiálů, tváření materiálů,
svařování, pájení i lepení materiálů, obrábění materiálů, povrchových úprav materiálů,
tepelného zpracování materiálů, provádění šroubových a nýtových spojů aj.
Kvalita výroby je dána i
docilována u výrobce zabezpečením systému řízení kvality kvalifikovaným
odborným personálem a dané úrovně odpovídajícího výrobního zařízení pro všechny
výrobní operace. Kvalita výroby je rovněž ověřována odpovídajícím měřícím,
kontrolním a zkušebním zařízením.
Kvalita výrobku je zabezpečována
kvalifikovaným personálem, správným a ověřeným postupem výroby a zajištěním
kvalifikovaných výrobních procesů, spolehlivým výrobním zařízením, vhodným
měřícím, kontrolním i zkušebním zařízením.
Systém řízení kvality i výroby
výrobku je dán zpracovaným a zavedeným, ev. certifikovaným komplexním systémem
kvality dle ČSN EN ISO 9001, ev. systémem kvality procesu svařování a
souvisejících výrobních (technologických) procesů dle ČSN EN ISO 3834-1 až 4
aj. Výrobce má zpracovanou příručku kvality, směrnice pro provádění procesů a
postupy výroby, kontroly i zkoušení výrobků.
Kvalifikovaný personál pro
zabezpečení kvality výrobků je u výrobce v následujícím rozsahu: Projektant,
konstruktér, pracovníci marketingu, manažer kvality, auditor, metrolog,
pracovník řízení výroby a montáže, pracovníci řízení kvality v rámci NDT a DT
kontroly, svářečský dozor I/EWE nebo I/EWT, technolog výroby a montáže, svářeči
(páječi a operátoři), pracovníci skladů a výdeje nářadí, pracovníci k obsluze
výrobního zařízení (dělícího, tvářecího a obráběcího), montážní pracovníci,
pracovníci údržby a servisu.
Kvalitní výrobní, zkušební i
kontrolní zařízení je dáno – jeho odpovídající technickou úrovní, pravidelnými
revizemi, periodickými kontrolami, pravidelnými kalibracemi i validacemi
zařízení. Výrobní, zkušební i kontrolní zařízení musí být dostatečně přesné a
musí splňovat požadavky na operativnost, bezpečnost i spolehlivost.
Kvalita výrobků a zařízení je
požadována technickými a bezpečnostními předpisy, technickými harmonizovanými a
technicky určenými výrobkovými normami.
Co je kvalita? Kvalita (jakost)
je pojem zpravidla pro kladné vlastnosti výrobku nebo služby. Kvalitní výrobek
nebo služba je tak v souladu s požadavky zákazníka nebo standardů. Kvalita je
souhrn užitečných vlastností výrobku nebo služby, tj. souhrn typických
zpravidla kladných vlastností. Kvalita se vysvětluje jako způsobilost k užití
nebo soulad s požadavky. Kvalita výrobku je také rovněž brána, jako souhrn všech jeho konstrukčních a
výrobně technických charakteristik, které určují úroveň, jakou produkt naplní
očekávání zákazníka. ISO 9001 definuje kvalitu jako "Stupeň splnění požadavků
souborem obsažených znaků", přičemž požadavky jsou očekávané nebo závazné.
Kvalita = spokojený zákazník, který určuje úroveň kvality svými požadavky.
Součástí životnosti výrobku jsou náklady na jeho provoz, které se odvíjejí od
jeho poruchovosti, jednoduchosti údržby i snadné opravitelnosti. Tyto parametry
ovlivňují zájem zákazníka o výrobek. Řízení kvality, ale není, jen o funkčním a
bezporuchovém výrobku. Kvalita výrobku je přímo úměrná kvalitě systému řízení.
Systém kvality tvoří soubor popsaných procesů, při jejichž dodržování pak
systém funguje a dosahuje se poté kvalitního výrobku. Systém řízení ve formě
ISO nebo TS (technické standardy) tvoří základ pro řízení kvality. existují
ještě další standardy, které jsou užitečné pro ochranu uživatelů z hlediska
bezpečného produktu. Plnění požadavků standardů se ověřuje tzv. inspekcemi,
které se zcela odlišují od klasických auditů ISO svojí náročností, obsahem a
formou vedení.
Systém řízení kvality (QMS) je
tvořen 4 základními kameny: kvalitou produktu, kvalitou procesů, interním
zlepšováním ve firmě výrobce a zlepšováním dodavatelů komponent pro výrobek.
Kvalita je v podstatě vlastnost, která musí mít měřitelný parametr. Pokud jej
dokážeme měřit, pak můžeme kvalitu řídit a zlepšovat. Pak je zde procesní model
DMAIC, tzn. Definuj, Měř, Analyzuj, Zlepšuj a Kontroluj. S tímto modelem nám
pomáhají různé nástroje. Existence 7 nástrojů řízení kvality nebo FMEA (analýza
příčin a následků) je dnes obecně známá, tj. sběr dat a třídění informací,
grafy - vývojové diagramy, histogramy, Paretova analýza, Ishikawův diagram,
korelační analýza a regulační diagram.
Zlepšování kvality je součástí
ISO 9001, tedy součástí systému řízení kvality. Zlepšování musí být soustavný
proces pro udržení systému kvality.
Tzv. "Spirála kvality"
ukazuje, že na kvalitě se podílejí všechny procesy vedoucí ke kvalitě výrobku i
k jeho bezpečnosti při provozu (užívání). Tj. nepodílí se jen kvalita výroby,
ale prakticky kvalita všech etap životního cyklu výrobku. Spirálu kvality
tvoří: Marketing, výzkum a vývoj, plánování, příprava výroby, výroba, kontrola
- zkoušení - ověřování, manipulace a balení, prodej a distribuce, instruktáž
uživatele, použití a likvidace.
Z hlediska procesů kvality je
nutné: procesy nastavit, sbírat data, vyhodnocovat, navrhovat změny a aplikovat
je. V okamžiku, kdy se tyto kroky neprovádějí, proces, ani kvalitu nelze řídit.
Co dělá kvalitu kvalitou? Je to
skutečnost, že se nám vrací spokojený zákazník a ne výrobek k reklamě. Kvalita
se musí vyrobit, nedá se plně u hotového výrobku zkontrolovat (změřit).
Základem je kvalitní návrh a vývoj produktu. Tento proces je třeba mít pod
kontrolou od samého začátku práce na výrobku. Kvalita výsledku v podobě nového
produktu bude závislá na tom, jak kvalitní byly vstupy a požadavky na produkt.
Poté, co se vyvine produkt, je třeba do něj dostat kvalitní díly a je třeba mít
zabezpečený kvalitní proces výroby. Dále je důležitá ke kvalitě také služba,
tj. instalace výrobku a servis.
Kvalita je proces, který nikdy
nekončí. Správné nastavení procesů ve všech oblastech, zaměření se na
problémové oblasti, využívání správných nástrojů, braní si příkladu od
ostatních, to jsou jen příklady, které je nutné uvést pro pochopení, o čem
kvalita vlastně je. Je to náročný proces, který trvá a neustále se vyvíjí.
Pojem kvalita (jakost) v praxi:
Pojmy se používají pro popis dobrých vlastností výrobku nebo služby. Z hlediska
řízení je pojem kvalita spojen s takovým systémem řízení, který vytváří
kvalitní produkty (výrobky nebo služby), které ocení zákazník nebo jsou
požadovány nějakým standardem nebo normou.
SOUVISEJÍCÍ NORMY:
ČSN EN ISO/IEC 17025 – Posuzování
shody. Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.
ČSN EN ISO/IEC 17020 – Posuzování
shody. Všeobecná kritéria pro činnost různých typů orgánů provádějících
inspekci.
ČSN EN ISO/IEC 17030 – Posuzování
shody. Všeobecné požadavky na značky shody třetí strany.
ČSN EN ISO 17050-1 – Posuzování
shody. Prohlášení dodavatele o shodě. Všeobecné požadavky.
ČSN EN ISO 17050-2 - Posuzování
shody. Prohlášení dodavatele o shodě. Podpůrná dokumentace.
ČSN ISO/IEC 15288 – Systémové
inženýrství. Procesy životního cyklu systému.
ČSN EN ISO 31000 – Management
rizik. Principy a směrnice.
ČSN EN ISO 9001 – Systémy
managementu kvality.
ČSN P ISO/TS 16949 - Systémy
managementu kvality - zvláštní požadavky na používání ISO 9001 v organizacích
zajišťujících sériovou výrobu náhradních dílů v automobilovém průmyslu.
ČSN EN ISO 19011 - Směrnice pro
auditování systémů managementu.
ČSN ISO/TR 10013 - Směrnice pro
dokumentaci systému managementu kvality.
ČSN ISO 10005 - Systémy
managementu kvality - Směrnice pro plány kvality.
ČSN ISO 10006 - Systémy
managementu kvality - Směrnice pro management kvality projektů.
ČSN ISO 10007 - Systémy
managementu kvality - Směrnice managementu konfigurace.
ČSN ISO 10014 - Management
kvality - Směrnice pro dosahování finančních a ekonomických přínosů.
ČSN ISO/TR 10017 - Návod k
aplikaci statistických metod.
ČSN ISO 10015 - Management
kvality - Směrnice pro výcvik.
ČSN EN ISO 10012 - Systémy
managementu měření - Požadavky na procesy měření a měřící vybavení.
ČSN ISO 10005 – Systémy
managementu kvality. Směrnice pro plány kvality.
ČSN EN ISO 3834-1 až 6 –
Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů.
ČSN ISO 6213 - Svařování.
Důležití činitelé na kvalitu kovových konstrukcí.
ČSN EN ISO 9712 (ČSN EN 473) –
Nedestruktivní zkoušení. Kvalifikace a certifikace pracovníků nedestruktivního
zkoušení. Všeobecné zásady.
ČSN EN ISO17635 – Nedestruktivní
zkoušení svarů. Obecná pravidla pro kovové materiály.
ČSN EN ISO 17637 – Nedestruktivní
zkoušení svarů. Vizuální kontrola.
ČSN EN 13018 – Nedestruktivní
zkoušení. Vizuální kontrola. Všeobecné zásady.
ČSN EN 10204 – Kovové výrobky.
Druhy dokumentů kontroly.
ČSN EN 10168 – Ocelové výrobky.
Dokumenty kontroly. Přehled a popis údajů.
ČSN EN 10021 – Všeobecné
technické dodací podmínky pro ocel a ocelové výrobky.
Vladimír Kudělka,Tereza Haluzíková, Pavla
Mášová,
TESYDO, s.r.o.