Ve dnech 18. – 20. 5. 2012 se konal již 21. ročník mezinárodní konference metalurgie a materiálů, zkráceně označované METAL. Konference pořádaná společností TANGER, spol. s.r.o. našla vhodné zázemí, stejně jako minulý ročník, v Brně v hotelu Voroněž nabízejícím bohaté prostoty konferenčních místností a dostatečnou kapacitu ubytování pro účastníky. METAL 2012 se mohl pyšnit přítomností více jak 400 účastníků z řad akademiků, studentů či odborníků z praxe zabývajících se problematikou spojenou s vlastnostmi, vývojem či technologií přípravy a zpracování kovových materiálů. Oproti minulým ročníkům se oficiálním jazykem konference, a to i v případě ústního projevu přednášejících, stal jazyk anglický. Tento fakt přivedl do řad účastníků i mnohé zástupce zahraničního původu, avšak vedl zároveň v mnoha případech k utlumení diskuze po jednotlivých příspěvcích. Škoda! Věřme však, že jazyková bariéra bude v příštích ročnících překonána a tento nezbytný krok kupředu přinese v budoucnu jen pozitiva.

Po uvítacím slovu následovala plenární sekce tematicky zaměřená na simulaci procesů tváření kovů (Pietrzyk Maciej), nové metody modelování a hodnocení bezpečnosti a spolehlivosti ocelových konstrukcí (Strnadel Bohumír) a vývoj a využití nových vysoce pevných ocelí pro automobilový průmysl (Samek Ludovic). Zbytek středečního dopoledne vyplnily komerční prezentace, aby odpoledne mohl vypuknout očekávaný rej příspěvků. Již klasicky byla celá konference rozčleněna do šesti sympozií: A – Pokroková výroba železa a oceli, B – Tváření kovů. C – Výrobky z oceli a jejich vlastnosti, D – Moderní trendy v povrchovém inženýrství, E – Neželezné kovy a slitiny, F – Ekonomika a řízení metalurgické výroby. V jednotlivých sympoziích bylo odprezentováno celkem 208 příspěvků, přičemž největšího obsazení (50 přednášek) se stejně jako v minulých letech dočkalo sympozium E – Neželezné kovy a slitiny. Oproti minulým ročníkům došlo k významnému navýšení příspěvků v posterové sekci čítající přes 150 prací. Bohatý program přednášek byl ve čtvrtečním odpoledne zpestřen doprovodným programem. Na výběr bylo hned několik variant, a tak si každý mohl sám zvolit, zda dá přednost kulturním památkám Brna a jeho okolí (hrad Špilberk, hrad Veveří), propluje historií Brna v pořadu brněnského planetária, či se vydá do dávné minulosti vývoje člověka v Pavilonu Anthropos. Příležitost k prodiskutování rozličných témat, pak nabídla středeční Beer party konaná v příjemném prostředí Moravské Chalupy a čtvrteční Společenský večer pořádaný přímo v hotelu Voroněž. Páteční, již mírně prořídlý, program přednášek se stejně jako celá konference dobral svého konce okolo 12. hodiny.

Nezbývá než uznale poděkovat organizátorům za další vyvedený ročník s přáním, že nastolený trend přinese velmi pozitivní výsledek i pro METAL 2013.

Veškeré informace o ročníku 2012, včetně příspěvků a abstraktů i z let minulých, je možné nalézt na stránce www.metal2012.com. Informace o ročníku nadcházejícím budou dostupné od srpna 2012 na adrese www.metal2013.com.

Jiří Kubásek

Letošní ročník konference proběhl v budově nově zrekonstruované knihovně Technické univerzity v Košicích. Místo nabité technologiemi umožnilo účastníkům využít moderní audiovizuální vybavení při prezentacích. Po ranní registraci účastníků v úterý 15. května byla konference zahájena úvodními proslovy. Na závěr úvodních řečí byly předány „Medaile Hutnické fakulty TUKE„ za dlouholetý přínos odborné úrovni konference prof. Novákovi (VŠCHT Praha), Ing. Cíznerovi (SVÚM) a Ing. Il´kovi (Bukóza Holding). Následovala úvodní plenární přednáška prof. Nováka o historii korozivzdorných ocelí. Přednášky, které zazněly během obou dní konference, byly všechny velmi zajímavé, rád bych se však zmínil o některých z nich.  Zejména přednášky o nových technologiích: korozi v geotermálních systémech (Ing. Dzedzina) a barevných eloxových vrstvách na solárních kolektorech (doc. Zemanová), předznamenávaly nové problémy, na které bude třeba v budoucnu upřít pozornost. Překvapivou informací bylo sdělení o mezikrystalové korozi mědi prof. Liptákové.

V úterý odpoledne zamířili účastníci stejně jako loni do Technického muzea, kde byla letos možnost navštívit putovní italskou expozici o Leonardovi da Vinci. Ačkoli byly k vidění i některé obrazy, jádrem expozice byly interaktivní modely strojů navržených tímto všeumělem. Jelikož „Energetika“ je o poznání komornější než „Úložná zařízení“, proběhl i letos společenský večer v domácím prostředí Studentského domu košických univerzit. Nutno dodat, že to není na škodu věci. Neformální prostředí a přebytek jídla, ve spojení s příjemnou společností, vykouzlily příjemný večer pro všechny zúčastněné.

Přes klesající počet účastníků konference dokázali opět letos organizátoři přilákat velké množství vystavovatelů. Škoda že prostor pro stánky byl letos velmi oddělený od přednáškové místnosti (přes vstupní foyer) a většina účastníků zaregistrovala existenci výstavy až na druhý den po upozornění organizátorů.

 Konference „Korózia v energetike“ si standardně drží dobrou úroveň jak po stránce odborné, tak organizační. Nezbývá než organizátorům poděkovat a popřát mnoho zdaru při přípravě následující konference „Korózia úložných zařízení“.

Jan Stoulil

V pořádání významné restaurátorské konference Muzea Památky Konzervace se střídají celkem 4 instituce: Ústav chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Fakulta restaurování Univerzity v Pardubicích, Ústav historických věd filozoficko-historické fakulty Slezské univerzity v Opavě a Ústav chemické technologie restaurování památek Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Pořadatelskou „taktovku“ letos uchopila VŠCHT, která konání 7. ročníku uspořádala v prostorách Národního archivu v Praze. Konference se konala za podpory Nadačního fondu E. Votočka na Fakultě chemické technologie, Nadačního fondu profesora Josefa Koritty, Nadačního fondu prof. Rudolfa Bárty, společnosti Ceiba s.r.o., Technického muzea v Brně, Národního technického muzea, společnosti Lučební závody Draslovka a.s., společnosti VWR International a společnosti Nicolet CZ s.r.o.

Moderní a příjemné prostory Národního archivu přivítaly účastníky konference pondělního rána 28. května a byly jim k dispozici po celé tři dny konání konference, tedy až do středečního odpoledne 30. května.

Cílem této konference bylo především umožnit setkání zkušených odborníků z oboru konzervování a restaurování památek (i příbuzných oborů) se studenty restaurátorských studijních programů. Konference vždy zabezpečuje širokou výměnu poznatků a názorů, které přispívají k zdokonalení práce studentů a rozšíření pracovních „obzorů“ jejich školitelů. Na konferenci tradičně zaznívají příspěvky technologů restaurování a konzervování, konzervátorů-restaurátorů, historiků, historiků umění, muzeologů, architektů, archeologů, etnologů a dalších zástupců z řad společenských a přírodních vědních oborů, kteří vždy jednohlasně usilují o dosažení společného cíle, a to zkvalitnění péče o naše společné kulturně-historické dědictví.

Národní archiv uvítal celkem 52 studentů z 8 vysokých a vyšších odborných škol. Zastoupeny byly FCHT VŠCHT v Praze, FPBT VŠCHT v Praze, Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Vyšší odborná škola Turnov, Fakulta architektury ČVUT v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze a Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě.

Po pondělní ranní registraci aktivních účastníků následovalo krátké zahájení, kterého se ujali děkan fakulty chemické technologie a vedoucí Ústavu skla a keramiky na VŠCHT Praha prof. Ing. Aleš Helebrant, CSc., současná ředitelka Národního archivu PhDr. Eva Drašarová, CSc. a závěrem promluvil vedoucí Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT v Praze prof. Ing. Pavel Novák, CSc.

Následovala dopolední ryze bakalářská přednášková sekce. Ta byla odstartována přednáškou technologického charakteru „Použití nanodisperzí pro odstraňování polymerních povrchových vrstev“ (Anny Fialové) a pokračovala dalšími zajímavými tématy skrze restaurování keramiky, kovů až po umělecká díla na papírové podložce, které představily studentky FR UP Martina Goliková a Zuzana Jašková. S ohledem na velké množství přednášek byla doba prezentací zkrácena na 7 minut. Po přednáškách tedy nebyl čas na případné dotazy či připomínky, ovšem tento problém byl po každé z přednáškových sekcí vyřešen otevřením posterové části. Jednotliví přednášející zde měli možnost zájemcům doplnit určité informace, které se do přednášky nevešly, odpovídali na dotazy členů odborné komise, získávali postřehy a rozšiřovali své vědomosti v dané problematice konzultací s ostatními. Po obědě následovaly přednášky druhé poloviny zúčastněných bakalářů. Účastníkům konference byla představena mnohá zajímavá témata např. Úprava povrchu letadla MIG-19 s možností konzervace siloxany (Karlem Rapouchem) nebo konzervování hrobových textilií (Bc. Adélou Čihákovou a Kristýnou Svěrákovou). V této části byly také mimo soutěž prezentovány příspěvky šesti postgraduálních studentů restaurátorských oborů z výše zmiňovaných univerzit. Za zmínku jistě stojí příspěvek Mgr. Jana Blažka z MFF UK, který svou přednáškou na téma „Digitální zpracování obrazu pro lepší pochopení uměleckého díla“ zcela jistě podpořil myšlenku o potřebě interdisciplinarity vědních oborů na poli restaurování památek. První přednáškový den byl ukončen posterovou sekcí těchto přednášejících.

Zbylé dva dny byly v podobném duchu připravené pro magisterské studenty. Druhý den, tedy opět v 9:30, zahájili představováním svých prací a myšlenek magistři a po přednášce opět následovala jejich posterová sekce. Mnohé jistě zaujala přednáška Bc. Václava Fanty „Památková ochrana kulturní krajiny, její vývoj a rehabilitace, Případová studie Lysá nad Labem“ nebo precizní práce „Restaurování řezby ze slonoviny - Merkur na voze“, kterou představil Miroslav Žán. Druhý den byl zakončen exkurzí v prostorách Národního archivu. Exkurze byla zahájena krátce po druhé hodině odpolední, kdy od fontánky ve vstupní hale Národního archivu vyrazili zájemci o exkurzi do prostor hluboko za hranice běžně přístupných míst tamějšího pracoviště. Možnost zhlédnout některé významné archiválie a jejich uložení v depozitářích, laboratoře a restaurátorské ateliéry či sterilizační linku využili převážně členové odborné komise, přítomnost studentů byla spíše skromná. Odborného výkladu se zhostili „domácí“, tedy v tomto nejpovolanější osoby, Dr. Ing. Michal Ďurovič a Ing. Benjamin Bártl.

První zastávka byla hned v suterénu budovy u zmíněného dezinfekčního zařízení-sterilizační linky. Dr. Ďurovič zde objasnil, jak zařízení prostřednictvím ethylenoxidu vydezinfikuje exponované archiválie od všech plísní, baktérií a hmyzu a vše proběhne bez újmy na archivních spisech. Po důkladné prohlídce tohoto zařízení se exkurze přesouvá do depozitářů. Konkrétně do 6. oddělení, které zahrnuje Fondy nestátní provenience a archivní sbírky, kde je uložen mimo jiné i nám představený rodinný archiv Metternichů. Ten se stal vyhledávaným, zvláště pro období světových dějin 1. poloviny 19. století, neboť obsahuje řadu primárních pramenů, např. korespondenci kancléře Metternicha. Můžeme zde vidět několik významných pergamenových listin s pečetěmi, plagiát Berlínské smlouvy (dnes už s protokolem o vyvrácení jeho pravosti Kriminalistickým ústavem v Praze), zapečetěnou listinu s posledními slovy Jana Masaryka (otevřít ji bude možné až v roce 2025) a v neposlední řadě i zlatou medaili Emila Zátopka, která je také v Národním archivu uložena.

Nedílnou součástí Národního archivu je i pracoviště péče o fyzický stav archiválií, kam se exkurze vydala poté. Kromě vědecko-výzkumných úkolů se zabývá především konzervováním a restaurováním všech typů archiválií (běžný aktový materiál, pergamenové listiny, pečeti, vazby, mapy a plány, nejnověji fotografické dokumenty). Bylo zde možné nahlédnout přímo pod ruce zdejším konzervátorům. Největší úspěch však měla ukázka významné památky v podobě Desek zemských nebo zrestaurovaná velkoformátová kolorovaná mapa. Ing. Bártl exkurzi zároveň seznámil i se zdejšími specifickými metodami konzervování papíru, jako je např. doplňování chybějících míst doléváním papírovinou na vakuovém stole, laminace nebo odkyselování in-situ pomocí MMMK (methoxy-magnezium-methyl-karbonátu). Je zde nutné připomenout, že kromě restaurátorských ateliérů zahrnují tyto prostory i chemické laboratoře využívané především ke stanovení alkalické rezervy nebo hodnot pH, laboratoř ke stanovení mechanických vlastností či optických vlastností papíru. Byla zhlédnuta i laboratoř určená ke kultivaci plísní a k mikrobiologickému průzkumu a v programu prohlídky nechyběla ani místnost s klimatizačními komorami, ve kterých se testuje odolnost určitých nově navržených postupů konzervování na uměle připravených vzorcích.

Exkurze se velice vydařila, což se dalo vyčíst z úsměvu zúčastněných a jejich bouřlivého potlesku. Každý si odnesl nové informace a zajímavosti, které byly dále diskutovány s dalšími účastníky konference.

Z hlediska informačního veleúspěšný den byl ukončen odpočinkovým večerem v prostorách Novoměstského pivovaru. Zdejší útulné prostředí poskytlo účastníkům konference dostatek prostoru a silnou atmosféru pro rozjímání o svých restaurátorsko-konzervátorských pracích, oblíbené historii či chemické technologii ale i radostech a strastích běžného života. Mezitím však nikdo neodolal občerstvení z bohatě obložených švédských stolů různými pochutinami nebo ochutnávce piva, které se ve velkých varnicích vařilo přímo před zraky hostů v horním patře restaurace.

Poslední konferenční den byl zahájen opět přednáškovou sekcí magistrů a jejich následnou posterovou „prezentací“. V této části zazněly opět práce týkající se různých materiálů, např. „Aviváže a jejich vliv na degradaci vlny“ (Bc. Jaroslavy Mandíkové), „Historické monochromatické fotografické techniky“ (MgA. Veroniky Lettrichové), „Restaurování polychromované barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a vytvoření faksimile“ (Evy Fajmanové) nebo „Výběr adheziva vhodného pro lepení poškozených pečetí ze včelího vosku“ (Bc. Štěpána Urbánka).

Ačkoli tomuto dni předcházel náročný večer ve skvělé atmosféře známého pivovaru, na prezentujících nebyla znát únava. Všichni se těšili na vyhlášení nejlepších příspěvků, a ačkoli to mnozí nepřiznali, také na jednotlivé udělené diplomy a příslušné ceny. Vyhlášení vítězů a ukončení konference započalo v 12:45.

Veškeré příspěvky sledovala po celou dobu konference 21 členná komise z řad odborníků v oblasti restaurování z různých institucí. Z jejich bodového hodnocení pak na konci konference po sečtení všech hlasů měli vzejít tři vítězové v bakalářské a tři vítězové v magisterské sekci, kteří budou za své práce i prezentační dovednosti oceněni.

V bakalářské kategorii se na prvním místě umístila Kristýna Benediktová, na druhém místě Jiří Kmošek a třetí místo obsadila Bc. Adéla Čiháková (všichni tři z VŠCHT Praha).

V magisterské kategorii se na prvním místě umístil Miroslav Žán (AVU v Praze). Vzhledem k počtu bodů na dalších pozicích bylo rozhodnuto o udělení čtyř druhých míst. Na druhém místě se tedy umístili: Bc. Štěpán Urbánek (VŠCHT Praha), Eva Fajmanová (AVU v Praze), Bc. Eliška Jindrová (VŠCHT Praha) a BcA. Ivana Havlíčková (Univerzita Pardubice). Nezbývá než oceněným pogratulovat a popřát další úspěchy. Dále pak poděkovat ostatním za skvěle odvedenou práci a popřát i jim hodně úspěšné práce v jejich oborech.

Na závěr je naší milou povinností upřímně poděkovat zúčastněným studentům, vážené komisi a ostatním účastníkům, kterým není lhostejný stav některých památek na našem území, a společnou silou usilují o zachování jejich kulturně historického odkazu pro další generace. Dále bych chtěl vyjádřit obdiv a sklonit poklonu před celým organizačním týmem v čele s vedoucím ústavu Chemické technologie restaurování památek VŠCHT v Praze, kterým se povedlo úspěšně zorganizovat tuto konferenci.

Seriál dospěl do dalšího roku a jeho další díl se bude zabývat českými technickými normami vydanými od ledna do března 2012. V tomto období bylo ve sledovaném oboru vydáno pět norem, z toho čtyři jsou převzetím příslušných evropských norem překladem a jedna oznámením ve Věstníku ÚNMZ (tato norma je i jako ČSN k dispozici pouze v angličtině).

Na prvním místě se zde zmíníme o ČSN EN ISO 8565 (03 8110) Kovy a slitiny – Atmosférické korozní zkoušky – Základní požadavky. Jde o revizi vydání z roku 1996, norma stanoví základní požadavky na stacionární korozní zkoušky kovů a kovových a jiných anorganických povlaků v atmosférických podmínkách, prováděné na volné atmosféře nebo pod přístřešky. Lze ji použít i pro zkoušení složitých vzorků a sestav kovových materiálů. Norma specifikuje požadavky na atmosférické zkušební korozní stanice, uvádí přehled parametrů pro jejich charakterizaci (včetně typu měření a vyjádření výsledků) a základní požadavky na postup zkoušky a obsah protokolu o zkoušce. Všechny expozice vzorků materiálů nebo povrchových úprav musí být exponovány v souladu s doporučeními této normy.

Atmosférické prostředí je jedním z nejrozšířenějších korozních prostředí a rozsah exponovaných součástek, prvků, výrobků a konstrukcí je velmi rozsáhlý a zahrnuje prakticky všechny průmyslové oblasti od strojírenství, stavebnictví až po drobné spotřebitele a uživatele. Atmosférické korozní zkoušky spočívají ve vystavení vzorků vlivu atmosférických podmínek na zkušebních stanicích a v pravidelném hodnocení vzorků. Postihnout všechny faktory působení atmosférického prostředí na materiály a jejich povrchové úpravy lze pouze zkouškami v reálných prostředích za kontinuálního sledování parametrů prostředí. Provádění korozních zkoušek je experimentálně a časově náročné. Na stanicích se provádí nepřetržité měření environmentálních parametrů - teplota, vlhkost, sluneční záření, množství srážek, znečištění SO₂, NO_x a O₃, pH a vodivost srážek, obsah chloridů, síranů a dusičnanů ve srážkách. Vzhledem k malé rychlosti atmosférické koroze se doporučuje, aby zkušební expozice trvala 1 rok, 2 roky, 5 let, 10 let nebo 20 let v závislosti na korozní odolnosti zkoušeného materiálu. Atmosférické zkoušky poskytují nejpřesnější informace o chování materiálů/povrchových úprav.

Atmosférické korozní zkušební stanice jsou provozovány po celém světě – v různých typech prostředí. V ČR jsou od r. 1970 zřízeny tři atmosférické stanice – Praha, Kopisty u Mostu a Kašperské Hory, které se liší environmentálními parametry a představují základní typy atmosférického prostředí ČR (městské, průmyslové, venkovské). V minulosti byly atmosférické stanice SVÚOM i v dalších lokalitách: Hurbanovo, Ústí n. Labem, Gerlachovský štít, apod. V současné době jsou ve spolupráci s VŠB – TU Ostrava provozovány i dvě stanice v Ostravě (městské a průmyslové atmosférické prostředí). Stanice jsou využívány pro zkoušky realizované v rámci různých výzkumných projektů, tak i pro různé výrobce. Údaje o environmentálních parametrech atmosférických korozních stanic SVUOM jsou průběžně publikovány, např. na www.svuom.cz.

Další z revizí stávajících norem je ČSN EN ISO 6158 (03 8508) Kovové a jiné anorganické povlaky – Elektrolyticky vyloučené povlaky chromu pro technické účely. Tato norma stanoví požadavky na elektrolyticky vyloučené povlaky šestimocného chromu (s mezivrstvami i bez nich) pro technické účely na železných i neželezných kovech. Obsahuje upravený a upřesněný přehled požadavků na informace poskytovaný odběratelem výrobci povlaku, způsob označování povlaků a požadavky na tyto povlaky a měření jejich vlastností.

V tomto čtvrtletí byly vydány i dvě části další z norem týkajících se měření mechanické odolnosti nátěrů. Jde o ČSN EN ISO 6272-1 (67 3088) Nátěrové hmoty – Zkoušky rychlou deformací (odolnost proti úderu) – Část 1: Zkouška padajícím závažím, velká plocha úderníku a ČSN EN ISO 6272-2 (67 3088) Nátěrové hmoty – Zkoušky rychlou deformací (odolnost proti úderu) – Část 2: Zkouška padajícím závažím, malá plocha úderníku. V obou případech jde rovněž o revize dřívějších vydání. Normy popisují metodu hodnocení odolnosti suchého filmu nátěrové hmoty nebo obdobného výrobku proti praskání nebo odlupování od podkladu v důsledku deformace vyvolané padajícím závažím, které bylo za normalizovaných podmínek spuštěno buď na úderník, nebo přímo na vzorek (v tom případě je úderník částí závaží). U obou norem došlo k upřesnění některých požadavků, nově není předepsána relativní vlhkost vzduchu při zkoušce.

Jedinou ze sledovaných ČSN vydaných v tomto období, která přejímá příslušnou EN jen oznámením ve Věstníku ÚNMZ, je zcela nová ČSN EN 16105 (67 3052) Nátěrové hmoty – Laboratorní metody stanovení uvolňování látek z nátěrů při přerušovaném kontaktu s vodou. Kvantifikace uvolňování látek z nátěrů do vody je zapotřebí k posouzení rizika pro životní prostředí spojeného s používáním některých látek v nátěrových hmotách, např. biocidů. Tyto látky se mohou z nátěrů uvolňovat např. působením deště na pohybující se vozidla. Při zkoušce se vzorky s nátěry střídavě ponořují do vody a suší, přičemž se stanoví obsah vyluhovaných látek.

Informace o vydání nových ČSN jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách ÚNMZ (www.unmz.cz). Podrobnější informace o jednotlivých normách z oboru koroze a ochrany proti korozi mohou případní zájemci získat v Centru technické normalizace SVÚOM, s.r.o. (www.svuom.cz), popř. u zpracovatele příslušné normy.

Pavel Dušek