V kalendáři odborných akcí v oboru preventivní konzervace je pevně zakotvena konference IAQ - Indoor Air Quality. Díky Ing. Jiřímu Smolíkovi se tato významná akce letos odehrála v Praze. Jiří Smolík je uznávaným odborníkem na studium chování aerosolů v atmosféře a jejich interakce s objekty památkové péče. Jeho působištěm je Ústav chemických procesů, AV ČR.

IAQ pravidelně přiláká nejvýznamnější odborníky v oblasti preventivní konzervace, což se potvrdilo i letos. Mezi účastníky vyčnívala jména jako David Thickett z English Heritage,  Jean Tétreault z Canadian Conservation Institute nebo Marianne Odlyha z University College London.

Přes přítomnost těchto významných osobností nebývá účast na IAQ masívní. Přednášky probíhají pouze v jedné sekci, což je vždy přínosné pro otevřenou diskuzi nad příspěvky. Mírným překvapením pro účastníky i organizátory bylo, že Praha přilákala poměrně významně nižší počet účastníků, než tomu bylo v minulých ročnících. V Londýně 2012 se zaregistrovalo asi 120 lidí, zatímco letos přijelo jen 90. Těžko hledat příčiny. Program, výše zmíněná jména i místo konání – Kaiserštejnský palác na Malé Straně slibovaly vyšší účast. Zřejmě úspěch i takto zavedené akce je podmíněn masivní propagací. Možná v tom mohli organizátoři vyvinout větší úsilí.

Co se týče odborného programu, platilo letos totéž co v minulých letech. Z hlediska degradace materiálů valná většina příspěvků byla zaměřena na interakci prostředí archivů s organickými materiály. Kovy byly zmiňovány jen okrajově. Přednáškový program zahájila plenárním příspěvkem Johanna Leissner z Fraunhofer Gesellschaft. Prezentace představila model vývoje obsahu CO2 v atmosféře v minulých 400 000 letech a budoucnosti. Model přináší poměrně přesné údaje, které říkají, že v roce 2100 překročí koncentrace CO2 hodnotu 400 ppm, což podle autorky bude mít vážné dopady na korozní agresivitu atmosféry. Z výsledků modelu byla sestavena mapa korozního nebezpečí, která však neuvažuje dopady na kov, pouze na dřevo, papír a malty. Další diskutabilní informaci přinesl graf časového vývoje teploty atmosféry. Varováním před nástupem agresivních podmínek v důsledku růstu koncentrace CO2 má být počet hodin v roce, kdy teplota přesáhne 25 °C. S jakou přesností tuto hodnoty autoři odhadují a proč je odhadována doba s teplotou pod 25 °C v letech 2070, 2080, 2090 kratší než v současnosti autoři neuvedli.

S velmi zajímavým příspěvkem vystoupila Alexandra Schieweck (Fraunhofer Wilhelm-Klauditz-Institute WKI), která představila nátěry snižující agresivitu atmosféry vlivem organických těkavých látek. Laboratorně byly otestovány tzv. airpurifying paints a MDF passivating paints od různých výrobců. Byla ověřena schopnost nátěrů absorbovat páry kyseliny octové, nicméně později mohou nátěry fungovat naopak jako zdroj VOC, které z nátěry desorbují.

Valérie Desauziers upozornila, že v moderních utěsněných stavbách se zakoncentrovávají VOC, zejména karcinogenní formaldehyd. Ten bývá uvolňován např. z melaminové pryskyřice. Hygienický limit 30 ug/m3 platný od roku 2015 bude v roce 2023 snížen na 10 ug/m3. V současnosti platí 150 ug/m3. 

Mnoho dalších příspěvků se zabývalo uvolňováním VOC z různých materiálů a přípravků; např. naftalenu a formaldehydu z insekticidu (Havermans), furfuralu, kyseliny octové a mravenčí z krabic (Dubus), atd.

Uvolňování organických kyselin lze zprostředkovaně využít i pro detekci rtuti uvolňované z herbářů, kde je Hg2Cl2 využíván ke konzervaci rostlin. HgII oxiduje aldehyd na příslušnou kyselinu.

Podstatnou částí odborného programu byl workshop účastníku projektu Ministerstva kultury  - Metodika hodnocení vlivu kvality ovzduší na knihovní a archivní fondy, který byl zaměřen na monitoring znečišťujících plynů a aerosolů v archivech ČR (Třeboň, Zlatá Koruna, Teplice, Praha). Na toto téma zaznělo 14 příspěvků. Některé z nich dokonce byly zařazeny mimo program workshopu od hlavní přednáškové části. Pokud přišla řada na českého přednášejícího, měli posluchači jistotu, že zazní jména Třeboň, Zlatá Koruna nebo Teplice.

I přesto, že už dlouhá léta mají Češi možnost získávat zkušenosti na mezinárodních konferencích, je stále patrný obrovský rozdíl v kvalitě příspěvků po stránce prezentační ve srovnání se zahraničními účastníky – zejména příspěvky z Velké Británie, Holandska a Německa jsou věcné, přehledné, stručné a často se posluchač i zasměje. Z těchto hledisek vyčníval mezi českými účastníky Benjamin Bartl, který přednesl velmi zajímavý příspěvek o vlivu částic aerosolu na degradaci celulózy. Opačným extrémem byla přednáška Egypťanky Tery Ferial, kterou musel předseda Panagiaris ukončit pro neúnosné překročení času.

Přes určitou rozpačitost ve vedení sekcí a organizaci průběhu konference může ČR považovat za čest, že byla dějištěm konference IAQ. V době, kdy konference probíhala, nebyl nikdo z přítomných ochoten ujmout se organizace dalšího ročníku.

Milan Kouřil

Tuzemská korozní scéna se může těšit na velkou událost. V Praze se bude konat konference EUROCORR! Těšit se ale bude docela dlouho. Až do roku 2017. V pražském kongresovém centru je rezervován termín 3. – 7. 9. 2017.

Pořadatelství bylo Praze přiděleno na květnovém zasedání Správní rady (Board of Administrators) Evropské federace pro korozi (EFC), jejímž členem je i zástupce AKI Tomáš Prošek. Kandidaturu Prahy předložila AKI společně s německou organizací DECHEMA. Na přípravě kandidatury spolupracovala AKI s profesionálním organizátorem konferencí, společností Guarant International. Závěrečná prezentace kandidatury Prahy soutěžila s nabídkami Manchesteru reprezentovaného Stuartem Lyonem z University of Manchester a Krakowa zastoupeného Agnieszkou Królikowskou z Polskie Stowarzyszenie Korozyjne. Praha zvítězila v poměru 11 : 2 : 1. Za tento úspěch je třeba poděkovat oběma partnerům, DECHEMě i Guarantu Int. Nutno přiznat, že bez spoluúčasti DECHEMy by neměla AKI při sólové kandidatuře šanci. Zejména proto, že korozní scéna, kterou AKI reprezentuje, je příliš malá na to, aby zajistila přijatelný počet domácích účastníků. Za dostatečný považuje EFC asi 150 lidí. V tomto ohledu nemůže ČR konkurovat Britům a ani Polákům. DECHEMA přináší pro EUROCORR 2017 přibližně 300 účastníků tím, že připojí k EUROCORRu paralelní konferenci Process Safety, jejíž program je pro korozníky zajímavý širokým zaměřením na nedestruktivní testování. DECHEMA se velkou měrou postará o zajištění programu konference, správu příspěvků a vydání sborníku. Guarant Int. zajistí technickou stránku konference.

Velký dík patří také institucím, které AKI v kandidatuře podpořily. A to je VUT v Brně prostřednictvím Ing. Martina Zmrzlého, Ph.D., Česká společnost pro povrchové úpravy díky Ing. Ladislavu Obrovi, CSc. a Ing. Petru Szelagovi, European General Galvanizers Association (EGGA) a Asociace českých a slovenských zinkoven prostřednictví Ing. Petra Strzyže a VŠCHT Praha. Díky podpoře slovenskými školami (STU Bratislava -  doc. Ing. Matilda Zemanová, Ph.D. a TU Košice – Ing. Maroš Halama, Ph.D.) a díky angažmá kolegů ze Slovenska v AKI považujeme EUROCORR 2017 v Praze nejen za českou akci, ale společnou česko-slovenskou. Rovněž doufáme ve spolupráci se slovenskými kolegy při přípravě a organizaci konference, např. formou účasti v Local organizing committee.

AKI si od pořádání takové akce slibuje zvýšení prestiže AKI v zahraničí i doma. Doufáme, že EUROCORR zvýší zájem českých a slovenských korozníků o dění v AKI a snad povede i k rozšíření členské základny nejen o individuální, ale i o kolektivní komerční členy. Nepřehlédnutelnou motivací AKI v ucházení se o pořadatelství konference byla i vidina finančního zisku a kompenzace výdajů za členské poplatky v EFC vynaložených v minulých i příštích letech.

U příležitosti letošní konference EUROCORR v Pise jsme informovali vedení EFC o stavu příprav EUROCORRu v Praze. Hlavním bodem sdělení bylo, že AKI společně s DECHEMou a Guarantem Int. jedná s International Corrosion Council (ICC) o možnosti pořádat příští ročník International Corrosion Congress v Praze a spojit obě velké akce EUROCORR a ICC v jednu celosvětovou konferenci World Corrosion Congress. Kandidatura Prahy bude na nadcházející konferenci ICC v korejském Jeju soutěžit s brazilským Rio de Janeirem (2. – 6. 11 2014). Tak nám držte palce.

Tato část se bude týkat prvního pololetí roku 2014, tedy období od ledna do června. Za tuto dobu bylo ve sledovaném oboru vydáno celkem osm českých technických norem, z toho čtyři přejímají evropské nebo mezinárodní normy překladem, dvě převzetím originálu a dvě oznámením ve Věstníku ÚNMZ.

Pro praxi nejzajímavější bude ČSN EN 13438 (67 3152) Nátěrové hmoty – Povlaky z práškových organických nátěrových hmot pro žárově zinkované ponorem nebo sherardované ocelové výrobky pro konstrukční účely, která je revizí předchozího vydání z roku 2006. Jde o jednu z mála norem, které se zabývají povlaky z práškových nátěrových hmot. Norma specifikuje požadavky na vlastnosti práškových nátěrových hmot a povlaků z nich nanášených na hotové zinkované výrobky pro konstrukční účely. Ve svých přílohách stanoví metody jejich zkoušení. Pro specifikaci těchto tzv. duplexních systémů je významná i již vydaná ČSN EN 15773 (67 3153), která popisuje úlohu jednotlivých stran podílejících se na výrobě jak podkladu, tak i povlakového systému, a stanoví kvalitu jednotlivých kroků tohoto procesu.

Rovněž ČSN EN ISO 15528 (67 3007) Nátěrové hmoty a jejich suroviny – Vzorkování je revizí předchozího vydání. Norma podrobně popisuje různé způsoby odběru vzorků nátěrových hmot, obdobných výrobků a jejich surovin ze zásobníků. Správný odběr vzorků je důležitý pro získání reprezentativního vzorku, což podmiňuje dosažení nezkresleného výsledku zkoušky.

Další normou z oboru organických povlaků je ČSN EN ISO 11997-2 (67 3120) Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti při cyklických korozních zkouškách – Část 2: Solná mlha/sucho/vlhkost/UV záření, což je opět revize předchozího vydání. Jde o jednu z významných metod cyklických zkoušek klimatické odolnosti organických povlaků, která poskytuje reálnější simulaci korozních podmínek než při statickém nastavení parametrů expozice. Cyklus používaný při této zkoušce zahrnuje expozici v komoře pro umělé stárnutí (střídání fáze osvitu a fáze kondenzace) a expozici v komoře pro cyklické korozní zkoušky (střídání fáze solné mlhy a suché fáze). Nově jsou v příloze uvedeny i alternativní zkušební postupy s použitím jiných typů lamp nebo jiných druhů korozních zkoušek.

ČSN EN ISO 9717 (03 8640) Kovové a jiné anorganické povlaky – Fosfátové konverzní povlaky na kovech nahrazuje dosavadní ČSN EN 12476 z roku 2000, je tedy součástí pokračujícího sjednocování požadavků evropských a mezinárodních norem. Struktura normy doznala značných změn, zejména většina příloh byla zařazena nově. Požadavky na povlak jsou podstatně rozšířeny. Norma uvádí systém označování fosfátových povlaků a jejich klasifikaci, požadavky na tyto povlaky a na postup jejich vytváření, charakteristiky různých typů povlaků a jejich význam, metody identifikace typu fosfátového povlaku, popisuje zkoušku solnými kapičkami a stanovení odolnosti povlaku při zkoušce neutrální solnou mlhou.

Na rozdíl od ČSN EN 12476, kterou ČSN EN ISO 9717 nahradila, mohou být fosfátové povlaky zkoušeny i bez dodatečné úpravy konzervačními prostředky. Při korozní zkoušce s dodatečnou ochrannou konzervačními prostředky byly ověřovány spíše ochranné vlastnosti těchto prostředků než vlastní fosfátové vrstvy. Zde je vhodné upozornit, že v Příloze E Stanovení odolnosti fosfátového konverzního povlaku při zkoušce neutrální solnou mlhou je v Tabulce E.1 chybně uvedená plošná hmotnost fosfátu železa > 15 g/m2, která je v rozporu jak s údaji tabulky A.1 (charakteristiky různých typů povlaků), tak se zkušenostmi z praxe, kdy tyto povlaky určené jako ochrana proti korozi a předúprava povrchu před aplikací nátěrových povlaků s takovouto vysokou plošnou hmotností jsou křehké a dochází k jejich odlupování od podkladu. Obvyklá plošná hmotnost silnovrstvého železnatého fosfátu je 0,6 až 1,5 g/m2. V českém vydání normy byla proto doplněna vysvětlující národní poznámka.

Další dvě ČSN jsou převzetím originálu příslušné mezinárodní normy, obsahují tedy kromě anglické verze i národní předmluvu a v národní příloze překlad předmětu normy (popř. i úvodu) a názvů jejích kapitol a příloh. První z nich je ČSN ISO 16539 (03 8124) Koroze kovů a slitin – Urychlené cyklické korozní zkoušky s depozicí solí umělé mořské vody – „Suchá“ a „mokrá“ fáze při konstantní absolutní vlhkosti. Norma specifikuje dva postupy urychlených korozních zkoušek zahrnujících i depozici solí z roztoku napodobujícího mořskou vodu. Použití této normy však klade větší nároky na používané komory, zejména pro metodu A, kde se pro dodržení konstantní absolutní vlhkosti v „mokré“ fázi teplota i relativní vlhkost neustále mění a je tedy nutná automatická regulace.

ČSN ISO 21601 (03 8169) Koroze kovů a slitin – Směrnice pro hodnocení závažnosti trhlin způsobených korozí za napětí zjištěných za provozu navazuje na soubor norem přejímajících jednotlivé části ISO 7539 a stanovuje zásady, jaká vhodná opatření se mají provést v případě, že byly za provozu zjištěny trhliny způsobené korozí za napětí, a jak mají být hodnoceny jejich důsledky pro integritu konstrukce.

ČSN EN 16402 (67 3073) Nátěrové hmoty – Posouzení emisí regulovaných nebezpečných látek z nátěrů do vnitřního ovzduší – Vzorkování, kondicionování a zkoušení přejímá příslušnou evropskou normu oznámením ve Věstníku ÚNMZ, je tedy k dispozici pouze v angličtině.

ČSN EN ISO 9038 (67 0690)          Zkouška trvalého hoření kapalin je zde uvedena pouze proto, že příslušná EN byla vypracována TC 139 Nátěrové hmoty a v soustavě ČSN je zařazena do třídy 67. Jinak jde o normu s širším záběrem, která platí i pro nátěrové hmoty, ale nikoli jen pro ně. Norma popisuje metodu stanovení, zda u kapalného výrobku při předepsané teplotě dochází k trvalému hoření nebo ne, tedy zda generované páry postačují k zapálení a k udržování hoření i po oddálení zdroje zapálení. To lze použít ke kontrole splnění požadavků předpisů týkajících se skladování, přepravy a používání nátěrových hmot. I tato norma je k dispozici pouze v angličtině.

Informace o vydání nových ČSN jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách ÚNMZ (www.unmz.cz). Podrobnější informace o jednotlivých normách z oboru koroze a ochrany proti korozi mohou případní zájemci získat v Centru technické normalizace SVÚOM, s.r.o. (www.svuom.cz), popř. u zpracovatele příslušné normy.

                                                                                         RNDr. Pavel Dušek, CSc.

                                                                                                   Svúom, s.r.o.